Nemoci koní
13. července 2008 v 10:20
Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.
Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;
Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.
Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.
13. července 2008 v 10:19
Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.
Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.
Zácpa slepého střeva
Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.
Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.
Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.
Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.
Zácpa tenkého střeva
Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.
Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.
Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i "otrava střevním obsahem". Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.
Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.
Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.
Zácpa tlustého střeva
Zácpa velkého kolonu
Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.
Zácpa malého kolonu
Příčinou této zácpy jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.
Zadržení střevní smolky
Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.
Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.
Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.
13. července 2008 v 10:19
Ochromou se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza. Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství, horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí, infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé. Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku. Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět. Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig) proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky. Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji.
Na základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít. Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší "plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.
13. července 2008 v 10:18
Příznaky: Strupy na kůži, které jsou velice citlivé na pohmat. Obvykle jsou lokalizovány na kůži spěnky a spěnkového kloubu, ale mohou se šířit až po břicho.
Příčina: Infekce spěnky bakterií Dermatophilus congolensis.
Léčba: Odstraníme strupy, abychom umožnili přístup vzduchu k infikované kůži. Obvykle je nutno ostříhat celou postiženou oblast, protože strupy pevně lpí na srsti. Ty mohou být také uvolněny antiseptickými šampony. Na potlačení infekce lze použít antibiotickou mast. V některých případech jsou nezbytné injekce antibiotik.
Prevence: Udržovat kůži ve spěnce v čistotě a suchu. Po umytí nečistot kůži pečlivě osušit a chránit ji před působením vlhkosti vazelínou.
13. července 2008 v 10:17
Popis nemoci: Zánět vazivového střelu uvnitř kopyta. Protože je vazivo vně kopyta, nevytvoří se při zánětu na povrchu žádné otoky, jen jsou nohy na omak horké. Pro poníka je to velmi bolestivé onemocnění.
Příznaky: Poník kulhá nebo vůbec nechce chodit. Poníci postižení touto chorobou někdy natahují nohy před sebe a váhu těla přenášejí na zadní nohy.
Závažnost: Schvácení kopyt může být velmi těžké onemocnění. V nejhorších případech dochází k uvolnění kopytní kosti, která dokonce může prorazit ven.
Příčina: Přejídání se nebo příliš šťavnatá tráva na jaře a v létě.
Léčba: Pokud má poník příznaky této nemoci, zavři ho do stáje, nedávej mu žádné krmení, jen trochu sena nebo slámy z ječmene, a ihned zavolej veterináře.
Jak nemoci předejít: Pokud je poník k této nemoci náchylný, musíš pozorně sledovat, co a kolik toho sní. Možná ho budeš muset v létě na nějaký čas zavřít do stáje a nechat ho vyhladovět. Sice to zní krutě, ale pořád je to lepší než tahle zlá nemoc. Další způsob, jak mu zabránit v přejídání, je nasazení náhubku. Menší otvory vespod náhubku mu dovolí spásat jen menší objem trávy.
13. července 2008 v 10:17
Popis nemoci: Bolavá kopyta a spodní čáasti nohou, které se nehojí.
Příznaky: Boláky a strupy.
Závažnost: Není to vážná nemoc, ale může být bolestivá.
Příčina: Drobní paraziti, kteří se dostanou do kůže poníka spolu s bahnem.
Léčba: Bolavá místa namaž léčivou mastí od veterináře a odloupni boláky. Aby se poranění zahojila, musí se k nim dostat vzduch.
Jak nemoci předejít: Kopyta a nohy poníka udržuj pořád čisté. V zimě, kdy je výběh rozbahněný, je to ale skoro nemožné. Zkus proto kravskou hojivou mast. Je to hustá mazlavá hmota, kerá se dá sehnat v zemědělských potřebách. Nanes silnou vrstvu na poníkovu kůži, aby byla před bahnem chráněná. Poník sice bude od masti umazaný, ale proti bahenní horečce to pomůže.
13. července 2008 v 10:16
Popis nemoci: Bolesti žaludku
Příznaky: Při lehčí formě tohoto onemocnění poník odmítá jíst, celé hodiny prostojí a smutně se dívá. Když je to vážnější, lehá si na zem a válí se po zádech. Při velmi vážné formě onemocnění se poník silně potí a potací se ode zdi ke zdi.
Závažnost: Onemocnění může být velmi vážné a přivodit smrt.
Příčina: Krmivo obsahuje příliš koncentrátů nebo něco, na co poník není zvyklý (zejména ve velkém množství). Někdy si poník koliku přivodí pojídáním podestýlkové slámy nebo vypitím velkého množství vody bezprostředně po jídle.
Léčba: Odeber poníkovi krmivo a co nejdřív zavolej vetrináře.
Jak nemocii předejít: Pokud nemá poník stálý přístup k vodě, dej mu před jídlem napít. Dodržuj všechny pravidla správného krmení.
13. července 2008 v 10:15
Poníci často mívají vši. Především zvířata s hustou zimní srstí byvají oblíbenou kořistí těchto malých svědivých a otravných parazitů. Poník, který má vši, trpí svěděním a drbe se o vše, co se mu dostane do cesty. Vši a jejich vajíčka jsou na srsti poníka často zřetelně vidět. U veterináře se dají pořídit různé prostředky proti vším.
13. července 2008 v 10:15
Dříve koně a poníci sedláků často onemocněli v pondělí, protože právě tehdy museli po odpočinkové neděli a po dobrém jídle zpátky do práce. Ke ztuhnutí svalů dochází tak, že se v nich nahromadí kyselina mléčná. Začíná se projevovat většinou tím, že poník stále těžkopádněji našlapuje na zadní nohy. V určitém momentě již nemůže kvůli bolesti vůbec chodit a zůstane stát se ztvrdlými končetinami nehybně na místě. Začne se také velmi potit. V nejvážnějším případě mohou prasknout svalová vlákna a následky pak bývají velmi vážné. Kvůli prasknutí svalové tkáně je možné, že se poníkova moč po několika hodinách zbarví do červena. Abyste předešli pondlní nemoci, mějte na paměti, že poník nepotřebuje tolik potravy, když nepracuje. Po období odpočinku se také doporučuje jen postupně zvyšovat pracovní zátěž. Pokud se u poníka objeví také příznaky pondělní nemoci, nikdy jej nikam napřemísťujte. Nesmí se přesunout ani o 100 metrů do stáje. O vzniklé situaci okamžitě informujte veterináře
13. července 2008 v 10:15
Virus způsobující influenzu je chřipkovým virem. Při chřipce dochází u poníka k zánětu horních cest dýchacích. Poník, který onemocní a vykazuje příznaky chřipky, ztrácí chuť k jídlu, kašle a má horečku. Mladá hříbata mohou následkem nákazy chřipkou zemřít, u zdravého dospělého poníka nemoc zpravidla nezachází tak daleko. Virus chřipky je velmi nakažlivý, ale existuje proti němu očkování. Očkování proti chřipce se ostatně vždy kombinuje s vakcínou proti tetanu (nejvážnější formě infekce zranění). Sportovní poníci s náročným programem, kteří jsou často převáženi, se očkují většinou dvakrát do roka, u poníků, jejichž vytížení není tak intenzívní, stačí jedno očkování ročně.
13. července 2008 v 10:14
"Flegmona" se říká onemocnění, zvanému odborněji "lymfangitis", tedy zánět mízních cév. Pokud byste chtěli být úplně přesní, tak "flegmona" znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými baktériemi (opakem, tedy ohraničeným hnisavým zánětem je absces). Pokud ale budeme mluvit o "TÉ" flegmóně, která se relativni často objevuje na končetinách koní, pak se jedná o bakteriální zánět podkoží, který se náhle objevuje a velmi rychle se šíří. Proto se jí také říká perakutní flegmóna (perakutní = velmi rychle se objevuje). V češtini má toto onemocnění ještě jeden název, který se také hojni používá: Akutní lymfangitida (= akutní zánit mízních cév).

• obr. 1: Následek špatně léčené perakutní flegmóny levé pánevní končetiny - sloní noha.
Jak flegmónu poznáme
Toto onemocnění častěji postihuje pánevní končetiny. Drobnými rankami, které obvykle ani nejdou vidět ani zjistit, vnikají pod kůže baktérie (streptokoky, stafylokoky). Nikdy se může jednat o následek poranění sousední podkovou, ale může to být i komplikace svrabu končetin, podlomu nebo trvalého znečištění rousu apod.
Končetina následně velmi rychle oteče, téměř "před očima", otok je horký, často velmi bolestivý na pohmat, sahá od spěnky až po hlezno (nebo karpus). Otok napíná kůži, která je proto bolestivá, kuň může i kulhat. Nikdy se mohou objevit i celkové příznaky (nechce žrát, zvýšená teplota).
Léčba flegmóny
Flegmónu lze velmi úspěšně léčit antibiotiky a teplými zábaly nebo zapařováky. Léčba však musí přijít včas, nejlépe ještě tentýž den. Když začne otok ustupovat, kuň přestane kulhat a dobere antibiotika, je vhodné ho začít pohybovat, a to i několikrát denně, protože pohyb podpoří resorpci tekutiny z podkoží. Teplé obklady se pak dávají v době, kdy je kuň v klidu.
Následky flegmóny
Nikdy se stane, že se výpotek z podkoží úplně neresorbuje (obvykle následkem zanedbané péče či pozdní léčby), zůstane tam a začne se "organizovat" a přibývá vaziva. Končetina pak zůstane zesílená jako sloup (elefantiáza, sloní noha) a tento stav už bývá nevratný. Většinou to sice nečiní nijaké problémy, ale přesto je sloní noha nepěknou vadou krásy s nebezpečím recidivy a občasného zhoršení stavu.
13. července 2008 v 10:14
Ataxie je porucha koordinace. Projevuje se širokým postojem a nekoordinovanými pohyby hlavy, těla nebo končetin. Kůň dělá např. příliš dlouhé kroky a více či méně se potácí. Ataxie může mít mnoho různých příčin, jednou z nich je např. porucha mozečku (část mozku, kde je centrum pro rovnováhu) nebo vnitřního ucha. Dále může být příčinou porucha funkce kdekoliv na míše nebo v mozku.
Nejznámější je zřejmě ataxie hříbat, která má původ v porušení míchy. K té se později vrátíme. Nejprve si rozebereme jiné příčiny, které bychom neměli přehlížet.
Začněme u cévních příhod. Při úrazech hlavy může dojít ke krvácení do nervové tkáně, které vyvolává menší či větší problémy. I u koní občas dochází k "mrtvici", tzn., že dojde k ucpání některé z cév dodávající krev do mozku a tím vznikne nedostatek živin a kyslíku v místě cévou zásobovaném. Projevy se potom odvíjejí od toho, které místo mozku je postiženo.
Co se týče infekcí, mohou ataxii způsobit různé virové, bakteriální i parazitární onemocnění. I z tohoto důvodu je nutné koně pravidelně odčervovat nebo ještě lépe, jste-li pečlivý chovatel, pravidelně nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. S dovozem koní se občas v Evropě objevují i onemocnění dříve u nás neznámá, která pocházejí z Ameriky a jiných částí světa.
O úrazech se asi není ani potřeba se zmiňovat. Záleží na vážnosti úrazu a na tom, která část těla je postižena. Někdy se kůň zcela uzdraví, někdy mu zůstane postižení na celý život - např. právě ataxie, někdy mu není pomoci sebelepší lékařskou péčí a je nutné ho utratit.
Vrozené abnormality stavby nebo funkce především obratlů jsou sice vzácné, ale nelze na ně zapomínat. O různých otravách ani nemluvě a nádorová onemocnění nevyjímaje.
Nyní k tzv. Wobblerovu syndromu. Je to onemocnění krční míchy postihující koně různých plemen a věkových kategorií. Jeho zvýšený výskyt je zaznamenán u plnokrevných koní ve věku mezi několika měsíci a 4 lety. "Wobbler", česky kývání zádi, je typickým příznakem tohoto onemocnění. Pro toto onemocnění je také typické zhoršování ataxie. Postiženi jsou většinou koně většího vzrůstu nebo ti, kteří prodělali rychlý vývoj. Za příčiny jsou považovány genetické faktory, překrmování bílkovinami a energií. Pro potvrzení tohoto onemocnění je nutné udělat rentgenové snímky krční páteře.
Pro majitele koně nebo někoho, kdo chce koně teprve koupit, však není příčina ataxie důležitá tolik, jako samotný fakt, že kůň touto poruchou trpí. Kůň s ataxií je totiž naprosto nevhodný pod sedlo. Hrozí nebezpečí, že kůň s jezdcem na vyjížďce upadne a jezdce nebo i sebe poraní. Jede-li jezdec na vyjížďku sám, je to velký hazard. Nebezpečí ale samozřejmě hrozí i na jízdárně. Nekoordinované pohyby jsou však nežádoucí i při jiném využití koně. Nakonec tedy nezbývá, než se smířit s tím, že takový kůň je vhodný pouze do výběhu jako ozdoba okolní krajiny nebo na procházky na vodítku. Svou roli však příčina ataxie hraje v možnosti budoucího využití koně. Je-li onemocnění původu infekčního nebo po úrazu, stav koně se může v určitých případech zlepšit. Jedná-li se však o zmiňovaný Wobblerův syndrom nebo jiné onemocnění, kdy jde o poškození míchy tlakem, je prognóza velmi nepříznivá.
Kupujete-li koně a máte podezření, že koordinace pohybu není zcela normální, projevy ataxie se dají některými zkouškami zvýraznit. Patří k nim přizvednutí hlavy koně při chůzi ze svahu nebo na šikmé ploše či prudké zastavení koně v klusu. Můžeme zkusit stojícího koně vychýlit do strany za ocas, zvednout mu jednu přední končetinu a donutit ho poskočit na té druhé, atd.
Ataxie je velmi závažná diagnóza. Proto doporučuji majitelům takových koní, aby se poradili s veterinářem zabývajícím se koňmi o možné příčině, z toho vyplývající léčbě a budoucím využití koně.
13. července 2008 v 10:13
Jedná se o onemocnění způsobené anaerobní bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie se běžně vyskytuje ve střevech býložravců, zejména koní, trusem se dostává do půdy, kde sporuluje a ve formě spory zde přežívá několik let. Vstupní branou Clostridií je poranění (zejm. hluboké bodné rány, ale i zášlapy, zakování, přehlédnuté drobné oděrky), infekce pupečního pahýlu u hříbat, operační rány, ale i poranění trávicího traktu parazity, poranění tlamy způsobené ostrými hranami zubů. Bez přístupu vzduchu dojde k namnožení bakterií a uvolnění neurotoxinu tetanospazminu, ten se podél nervových zakončení dostává do centrální nervové soustavy kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (křeče) na běžné podněty jako je světlo, zvuk, dotyk. Klinické příznaky onemocnění se objevují za 1-3 týdny po infekci Clostridiemi, v závislosti na množství vyprodukovaného toxinu a vzdálenosti místa infekce od centrálního nervového systému. Při perakutním průběhu se mohou příznaky objevit po 24 hod.
Jaké jsou klinické příznaky tetanu?
Prvními příznaky je mírná ztuhlost pohybu, neochota při obracení a otáčení. Posléze se začínají objevovat křeče svalů začínající na hlavě a šířící se na celé tělo zvířete. Ztuhlé žvýkací svaly neumožňují příjem potravy, kůň není schopen žrát, polykat sliny. Uši jsou nepohyblivé. Při zdvihnutí hlavy dochází k výhřezu třetího víčka. Kůň stojí na široce rozkročených, natažených končetinách, ocas je ztuhlý a zdvižený nahoru. Omezením funkce mezižeberních svalů kůň namáhavě dýchá (dyspnoe), nozdry jsou široce roztažené. Ve finálním stádiu kůň uléhá a hyne na udušení - ochrnutí mezižeberních svalů a přímé poškození dýchacího centra tetanospazminem.
Léčba
Máte-li podezření na tetanus, ihned volejte veterináře. Jen včasné ošetření ho může zachránit. Koni je podáno hyperimunní sérum, vysoké dávky antibiotik a sedativa uvolňující tonus svalů. Rány, které jsou vstupem infekce je potřeba důkladně vyčistit, odumřelou tkáň a cizí tělesa z rány odstranit. Zvíře je drženo v tmavém, tichém boxe, výživa je zabezpečena infúzemi a nosojícnovou sondou. Při ulehnutí je pacient držen v závěsu, 50-80 % případů tetanu končí úhynem pacienta.
Prevence
Nejlepší ochranou je vakcinace. Tak jako každá jiná vakcína, se i vakcína proti tetanu, musí po aplikaci po 4 týdnech zopakovat. Bez přeočkování vakcína zvíře neochrání. Další vakcinační schéma je potřeba dodržovat dle výrobce vakcíny a pokynů veterinárního lékaře. Imunita proti tetanu dle druhu vakcíny trvá 1-4 roky.
Hříbata jsou do 3 měsíců věku chráněna mateřskými protilátkami, jejichž hladina postupně klesá. Hříbata vakcinovaných matek se běžně očkují kolem 4 měsíce.
13. července 2008 v 10:13
Hniloba střelky je vlastně zánět. Střelka není tak necitlivá jako rohovina, takže když bude hnít, poník začne kulhat. U poníka s prohnilou střelkou jsou vnitřní strana kopyta a střelka na dotek měkké. Tomuto problému lze předejít tím, že budete poníkova kopyta udržovat v suchu. Dbejte na to, aby stáj byla čistá a aby poník nestál stále na mokré louce.
13. července 2008 v 10:12
Udrží-li poník hlubokou krvácející ránu, informujte raději ihned veterináře. Hluboké krvácející rány nevymývejte studenou vodou, nýbrž je přikryjte sterilním obvazem a čekejte, dokud nepřijde lékař. Pokud není možné se k poníkovi přiblížit, vyčkejte příchodu další, nejlépe dospělé osoby. K vystrašenému poníkovi, který trpí bolestmi, se nikdy nepřibližujte sami, protože by mohl reagovat jinak než obvykle. Jedná-li se o čerstvé zranění na místě, kde kůže není příliš napnutá, veterinář ránu zašije. Taková rána se většinou zahojí bez jizvy. Pak je již na vás, abyste ránu ošetřovali každý den podle pokynů veterináře. Staré, již zanícené zranění nebo rány na nepříjemných místech (jako na dolní části nohy) zašít nelze. Také zranění, u kterých došlo k uvolnění stehů, nemohou být znovu zašita. V případě, že se musí rána zahojit bez šití, zahojí se i jizvou. Rána se pak zaceluje zespodu, nejdříve se tedy hojí nejspodnější vrstvy kůže a nakonec vrchní část. V takovém případě je velká pravděpodobnost vzniku jizev. Aby se zamezilo rozšiřování živého masa, přikládá se na ránu tlakový obvaz. Ten pak musíte podle pokynů veterináře každý den vyměňovat.
13. července 2008 v 10:09
Tvrdé vady postihují "tvrdou" část poníkovy nohy, tedy kopyta a kosti. Příklady těchto vad jsou:
Špánek nákolenice: kostní výrůstky v oblasti hlezenního kloubu
Návní kost: tvrdý výrůstek na kosti
Zaječí pata: trvdý otok na zadní straně paty, který je způsoben úderem nebo tahem vazu
Kroužek: zformování nové kosti v okolí korunkového kloubu
Šimbájny: zánět okostice v přední holeni
Měkké vady postihují měkké tkáně nohy; patří mezi ně otoky, záněty a nemoci šlach. Příklady těchto vad jsou:
Nálevky/otoky: vznikají přeplněním kloubů, šlachových pochev a tihových váčků; na vnější straně nohy jsou patrné na dotek měkké bouličky
Pipka: přeplněné tihové váčky na patním hrbolu
Křížová nálevka: nálevka na vnitřní a přední straně hlezenního kloubu
12. července 2008 v 19:50
Kulhání je velmi široký pojem a může mít mnoho příčin. Poník, který chodí lehce nepravidelně, je kulhavý stejně jako poník, který místo čtyř nohou používá jen tři. Kulhání způsobené povrchovou ránou nebo bolákem na kopytě rychle zmizí. Je-li však způsobeno například hnilobou kopyt nebo hlubokou ránou, při které byly zraněny i šlachy, může být nezvratné. Pokud poník očividně kulhá a má otoky a bolavá kopyta, je jednoduché odhalit příčiny kulhání. Těžší je to v případě, že poník kulhá jen trochu nebo jen občas a nemá na vnější straně kopyt žádné viditelné otoky ani poškození. Pak musí veterinář nějakým utišujícím prostředkem znecitlivět nervy určité části poníkovy nohy. Veterinář ví přesně, který nerv má v té které části nohy na svědomí pocit bolesti. Tímto způsobem postupně znecitliví a zkontroluje celou nohu. Pokud poník po znecitlivění určité části nohy již nekulhá, ví veterinář přesně, odkud bolest pochází. Na základě diagnózy se pak uvidí, jestli vůbec a jak se bude u poníka kulhání léčit. Poměrně často se stává, že příčina kulhání nesouvisí s nohama a musí se hledat na nějakém jiném místě těla.
Příčiny kulhání: Kulhání poníků může být způsobeno vadami kostí, nemocí nebo tím, co veterináři označují jako "vnější nedokonalosti". Tyto "chyby na stavbě" znamenají, že poník trpí kulháním právě proto, že je některá z částí jeho těla špatně vyvinutá. Vady nohou poníků lze rozdělit na takzvané "tvrdé" a "měkké". Kromě vad nohou mohou kulhavost zavinit i nemoci, ke kterým patří:
Hniloba kopyt
OCD (Osteochondrose dissecans)
Projevuje sevolnými tělísky v kloubech; dědičná nemoc, která mívá na svědomí mnoho problémů.
Podlom
Jedná se o ekzém/kožní problém na spěnce, který se může rozšířit po celé noze. Tvoří se při něm stroupky a šupinky nebo vlhká místa. Pro prevenci proti podlomu je dobré dutiny spěnky vyčistit, vydezinfikovat a potom co nejlépe vysušit. Často se také odstřihují rousy, aby za nimi mohla lépe vysychat vlhkost. Proti podlomu se prodává více prostředků, ty však často nepomáhají proti všem druhům ekzému. Při používání masti proti podlomům se držte pravidla, že pokud po týdnu není vidět žádný výsledek, prostředek prostě nepomáhá.