Docela jsem si početla. Jedna "kamarádka" dá-li se to tak nazvat, kterou znám jen z netu, mi napsala dlouhý komentář. Dlouhý. Asi nejdelší, co jsem kdy viděla. Musím uznat, že jsem se při čtení hodně zamyslela. Ach ano, já jsem optimista, absolutní. Vidím jen ty hezké věci, protože ty špatné vidět nechci a když už je vidím, beru je z jiné stránky - z té lepší. Vždycky. A teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.
Děkuju Zuzo, že jsem se mohla zamyslet sam a nad sebou, ačkoliv právě to dělám snad poslední rok, pořád. A stále nemůžu najít dpověď na to, kdo jsem. A už je to tu zase. Zase přemýšlím o duchovnu a právě k tomu se vždycky nějak dostanu a taky nevim jestli je to ok nebo špoatně...
Tak zrovna dneska jsme ve škole měli nějakou mladou "psycholožku?" a strávili s ní 2 hodiny. Měli jsme vypsat své klady a zápory. Měla jsem plný papír. Kladů. A to ne proto, že bych byla namyšlená. Právě naopak. Já právě že myslím jen na to dobré a tak jsem měla "Pro mě mám tu nej rodinu na světě!!!, Jsem absolutní optimista, miluju všecno na světě, vciťuju se do druhých, jsem absolutně zamilovaná, miluju přírodu, zvířata,................." dalších milion věcí. Kamarádka Lucka na to "Stáňa je prostě úžasná, já nevim..." řekla to upřímně..
Zuzo, nevím, jak mám tvůj komentář brát. Jo, jsem pořád stejná, jenom jsem trochu dospělejší, uvědomila jsem si, že všechno vidim růžově, a to jen proto, že mi to oznámila Lucka. Ona je realistka a upozornila mě na to. Taky jsem nerada sama a když jsem sama, mám se špatně. Mezi lidmi jsem to já.
Ostatní, abyste věděli, tady máte komentář od Zuzy:





























































































-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-