close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
.
..

......ANIMALS... STAŇULE...OTHERS


.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

Červenec 2008

I

13. července 2008 v 12:12 Jména koní
Impuls Ikona
Izrael Istrie
Ideas Idyla
Ikaros Idareta
Igor Intonace
Iceland Ibizza
Ice Izabela
Ikea

J

13. července 2008 v 12:11 Jména koní
Jocker
Jessie
Jessie
Jiskra
Juráš
Jasná
Jerry
John
Jack
Jupiter
Jucken

K

13. července 2008 v 12:11 Jména koní
King
Kora
Karamel
Karin
Kid
Ketty
Karneol
Kismet
Kristall
Kenty
Kyberit
Korveta
Kytalle
Korida
Karin
Katalpa

L

13. července 2008 v 12:11 Jména koní
La Lagion Lilie
Labello Lincy Lavina
Lea Lord Lenoch
Lucky Lady Largo Lumpík
Lineček Lipan Líza
Likas Lady Legon
Legie Legion Lira
Lee Lanka Lotar
Linda Lucky Litera
Litograf Lnie Lord
Limeta Labyrint Libra
Librettos Librilla Lucy
Lirton Lyell Lustica
Lurio Lick Lexicon
Lex Loretta Limit
Labina Lincoln Labrada
Lipka Lota Liro
Lim Little Berry Libero
Líza Libreto Loira
Laccy Loleray Lacitus
Lombard Lackros Lopez
Ladnara Lorena Lukas
Lotar Lady Amaltea Lover
Lada Lucka Lacostte
Lucifer Lacko Ludvík
Laconko Luisa Labyrint
Lumpík Lotus Lena
Linda Luna Láska
Lupen Laurin Lux
Lavina Lea Lord
Lenoch Lucky Lady Largo
Lumpík Lineček
Lipan Líza Likas
Lady Legon Legie
Legion Lira Lee
Lanka Lotar Linda
Lucky Litera Litograf
Linie Lord Limeta
Labyrint Libra Librettos
Librilla Lucy Lirton

Lyell Lustica Lurio
Lick Lexicon Lex
Loretta Limit Lea
Libero Lotina La rosa negra
Lena Lili Lotera
Laret Liga

M

13. července 2008 v 12:10 Jména koní
Marco Minerva Max
Madonna Matheo Minda
Mambo Miris Monty
Miramare Mystery Mis
Magnus Magie Maxim
Marion Moon Malaga
Marcus Mirinda Mey
Murphy Madow Mimi
Minewasca Missuri Malaga
Manilla Manitou Madras
Magie Madeira Mykanou
Mazlík Myška Molly
Merlin Matál Molinera
Menina Mercury Myrea

N

13. července 2008 v 12:10 Jména koní
Niger
Nadácie
Naděžda
Nafíček
Nagano
Nairobi
Naila
Nallu
Nenci
Namandi
Nero
Narcius
Naomi
Napoli
Napolita
Napoušek
Narcis
Naren
NArk
Narnie
Narsyl
Nasuada
Natalí
Natan
Natasha
Nautilus
Navh
Navaro
Nazgůl
Neklan
Nency
Nefrit
Něha
Neron
Naspoutaná
NesQuik
Neuro
Nevra
Něžná
Niagar
Nicol
Nice Dream
Nigel
Nightless
Nike
Nikolas
Nimbus
Nina
Nirawa
Nisan
Niwa
Nivelia
No Fear
No Limitt
Noblessa
Noel
Neomi
Nora
Norbík
Norblu
Norikana
Norman
Not Tara
Notable
Noty Boy
Nova
Nugét
Nyk

O

13. července 2008 v 12:08 Jména koní
Ogar
Oskar
Omar
Oliver
Orion
Odeta
Ordeal
Orneo
Orri
Ornelon
Ornitin
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

P

13. července 2008 v 12:08 Jména koní
Pluto
Planeta
Pedro
Pleseta
Playboy
Pověst
Passion
Pegas
Parména
Paráda
Parilkés
Peggy
Phoenix
Perla
Pico
Pineapple
Pocer
Poezie
Pollybeck
Polibek
Pooh
Polly
Porthos
Portha
Pozor
Princess
Patrick
Pretty
Popelka
Pennelopa
Pomněnka
Polemik
Penny

Q

13. července 2008 v 12:08 Jména koní
Quído
Quick
Qemel
Queranda
QuintaQuintánaQuiris
QTQ-tipQuail
QuantumQuarkQuarter Mane
QuasarQuavo's Little ManQuazar
QueenQueen Lady MintQueen of Hearts
Queen of SpadesQueen of SwordsQueenie
QueenyQuentinQuest
Question MarkQuestionableQuick Glitter
Quick ShotQuick SilverQuick Split
Quick TimezQuicksilverQuickstep
QuidamQuimbyQuimico
QuincyQuinnQuinton
QuiverQuizzicalQuiz Master

R

13. července 2008 v 12:07 Jména koní
Romeo
Roxana
Ricket
Reset
Regina
Regia
Rodger
Ramora
Ross
Ronia
Richmol
Rachel
Richardo
Rita
Regata Rapid
Rhea
Renille
Roca
Reinol
Rupie
Rival
Roxxy
Rocky
Roxtry
Royal
Rufus
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

S

13. července 2008 v 12:07 Jména koní
Sugar
Sullivan
Start
Sid
Signal
Saturn
Samtin
Sunny
Soneta
Sirius
Sharen
Style
Sandy
Stormy
Saxana
Samson
Savana
SunShine
StarShine
Samantha
Safír
Siffi
Sissi
Scarllet
Swalow
Stela
Sorbon
Sally
Seabourn
Shadow
Superstar
Sebos
Scipper
Sempra

T

13. července 2008 v 12:06 Jména koní
Toros
Targa
Trafalgar
Torissa
Tenor
Torcie
Timmur
Tilisa
Taras
Tirinti
Topas
Twigy
Twist
Tarpan

U

13. července 2008 v 12:06 Jména koní
Ufaly

UkawangoUragánUnkas
U For MeUakeaUaki
UilaUlaUltimate Best
Ultimate DepthUltimate HeightUltimate Risk
UlysesUlyssesUma (japonsky=dívka)
UmbraUn PocoUnagi
Unannounced PleasureUnbridled DreamsUncas
UndecidedUnder ParUnder The Stars
UnderdogUnderstandablyUnexpected visitor
UniquessUnityUniversal
UnnstoppableUnoUno Mas
Untamed DesertUnusualUp, Up and away
UpwellUrban CowboyUrban Cowgirl
UrkoUrsaUrsula
UtaraUtherUtopia
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

V

13. července 2008 v 12:06 Jména koní
Varadar

VienetaVadaraVelmora
VebaVegaVenuše
VýzvaVrankaVabi
VanilkaVelawiVictoria
VargoVeritasVirin
VenutarValetVarin
VarVítězVernar
VagabondValValentine
ValentinoValleyValley Whisper
Value PointVan GoghVandy
VanillaVanilla RoseVanity
Vanity FairVarsityVassili
VebulaVedetteVega
VegasVelocityVelvet
Velvet BlackjackVentureVenus
VerdunVeronaVerse
Vertical LimitVice VersaVicky
VictorVictorias SecretVictory
Victory BluesVikingVillain
VincentVinnieVinny
ViolenceViolent StormVirgo
Virtual RealityVisa MastercardVisa Vi
VitoVivaceVixen
VogueVolanoVoyager
Velvet Law
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

W

13. července 2008 v 12:05 Jména koní
WilcoWaxWoodman
WataniWadiWatergatte
WakitaWaldoWalk on the wild side
Walk on the Wild SideWalkerWalking Thunder
WallflowerWalterWanna Red Checker
WapitiWarnedWarrior
Warrior AceWatch ThisWater Music
WatsonWaylanWayland Blues
WaylonWaylon JenningsWazUp Sunshine
WebsterWenchWesley
WestWestboundWesterly Winds
Western SparkWestonWestpoint
WexfordWhat A WonderWhat Dreams may come True
WhateverWheelsWhen Lightning Strikes
Where It's AtWhipping WindWhiskey
Whiskey RiverWhiskyWhisky Gen
WhisperWhispering SpiritWhita
White ChristmasWhite DarknessWhite Dove
White Lightening,White LightningWhite Magic
White PrinceWhite RiverWhite Rose
White SnowflakesWhite WashWhitley
Why NotWhy Not Me?Wiard
Wide Awake In Dream LandWilburWild at Heart
Wild BuckWild CardWild Card
Wild ChildWild EyeWild Fire
Wild MagicWild RoseWild Son
Wild SunWild ThangWild Thing
WildcatWilder WeinWildfire
Wildfire SensationWildwindWiley
WilkyWillWill if I Want
WilliamWillieWillie West
WillowWillsWilly
WilmaWinalotWind
Wind BreakerWind ChaserWind Dancer
Wind MakerWind of the NorthWind Runner
Wind SongWind WhistlerWindago
WindchimeWindjammerWindrunner
WindsongWindsorWindstorm
WindsweptWindyWing and a Prayer
WingsWings of SmokeWingstar
WinnieWinnie the PoohWinning Glory
Winning PlayerWinnyWinslow
WinsomeWinstonWinter Wonderland
WinterGoldWisardWish List
Wish Upon A StarWishful ThinkingWishin on a silver Star
Witch CraftWith All My HeartWithout Makeup
WizardWogglebugWolf
Wolves HowlWombatWomble
WonderWonder BlueWonder Boy
Wonder StuffWonders ChampionWonders Pride
Wonders PrincessWoodstockWoody
WoohooWorld ClassWorld's Hero
WorthwhileWots up DocWouldn't Be Sweet
WranglerWriggleyWritten in Verse

X

13. července 2008 v 12:05 Jména koní
XeronXaraXerxes
XX Marks the SpotXanadu
XanderXanderRomanXantoxu
XaohroaXavierXavior
XenaXeniaXerox
XerxesXiaoXo
X-runX RatedXtina
XtremeXylonXylos

Y

13. července 2008 v 12:04 Jména koní
Yager MeisterYagoYamasce
YankeeYankee DoodleYarrman (australský předek koně)
YellowYellow SkyYentel
YesterdayYing YangYoda
YogiYogiYorik
York's Fashion FareYosemiteYoshi
YoshikoYou Might WonderYou think?
YoyoYukiYukon
Yokodara

Rozcestník → PSI

13. července 2008 v 12:03 | *Staňule for ♥Robin*

Plemena psů /go/

Psí sporty /go/

Psí videa /go/

Péče a hry se psem /go/

Fotky /go/

















































































Historie blogu

13. července 2008 v 11:36 Info
Historie blogu..
Tento blog je hlavně o psech, nějak jsem se do nich zažrala, ale je i o koních protože kůň je moje původní oblíbené zvíře. Tenhle blog je složený ze dvou blogů, které jsem měla před ním. jmenovali se: 1. www.stanulekonici.blog.cz , a 2. www.zabava-byt-musi.blog.cz . tyhle dva blogy jsem společně přestěhovala sem. ale ne celé, jen důležité věci třeba o koních plemena, nemoci atd. oba dva blogy bych nezvládala, protože mám ještě DALŠÍ tři stálé, které ale nemají spřátelené blogy takže tam nemusím chodit. : www.fotostanule.blog.cz , www.na-pomoc-zviratum.blog.cz. a ten třetí, to je virtuální stáj: www.staj-bisonek.blog.cz. Tenhle blog byl založenej 12. 6. 2008.


Edém plic

13. července 2008 v 10:20 Nemoci koní
Jde o nahromadění tekutiny, prosáklé z krve v plicích, a to buď přímo v plicních sklípcích nebo v plicní tkání.

Příčiny:
- často počáteční stádium zánětu plic;
- jedna z forem afrického moru koní, což je velmi nebezpečná virová infekce koní, která, naštěstí, u nás nebyla zjištěná už několik desítek let;
- těžké srdeční vady a srdeční nedostatečnost, při nich stoupá hydrostatický tlak v plicních kapilárách a tekutina z krve se doslova protlačí z cév do sklípků;
- zpomalení odtoku krve z plicních cév také způsobuje zvýšení hydrostatického tlaku v těchto cévách a prostup tekutiny z krve do plic; stává se to například tehdy, když kůň dlouho leží;
- alergické reakce (anafylaktický šok), kdy se zvyšuje prostupnost cévních stěn pro tekutiny;
- nadměrný příjem tekutin;
- přeplnění krevního oběhu solnými roztoky (nadměrné infuze);
- někdy při poruchách nervového systému (úraz hlavy) nebo po narkóze, příčiny nejsou jasné;
- přidušení (transporty v teplých, nevětraných, malých prostorách!);
- někdy při přehřátí či úžehu v nadměrně teplém a vlhkém prostředí;

Jak se projevuje:
- kůň se často třese a jinak projevuje strach,
- jeho sliznice jsou cihlově červené nebo namodralé (cyanotické),
- špatně se jim dýchá (dyspnoe),
- v jugulární žíle se může hromadit krev,
- tepová frekvence jde často až nad 100 tepů/minutu,
- veterinář při poslechu plic slyší charakteristické praskoty,
- v konečném stádiu lze pozorovat bílý nebo načervenalý (krev) pěnovitý výtok z nosu.

Co dělat:
Pokud je kůň přehřátý, je třeba ho ihned převést do stínu, uklidnit ho a opatrně chladit. I v jiných případech je třeba koně nechat v klidu, ve stínu, dopřát mu dostatek čerstvého vzduchu. Je třeba ihned volat veterináře, který může dále zasáhnout nebo bude zjišťovat jinou příčinu edému a léčit ji.

Zácpa

13. července 2008 v 10:19 Nemoci koní
Zácpa = obstipace = nahromadění a zahuštění střevního obsahu, které se tak stává neprůchodné pro hustější masu zažitiny. Jedná se o jednu z nejčastějších příčin kolik u koní.

Podle příčiny vzniku rozeznáváme:
1. Zácpa primární (samostatná) jako následek dlouhodobějšího podávání krmiv bohatých na hrubou vlákninu (vojtěškové seno, požírání podestýlky apod.), požírání písku a hlíny, kůry stromů, okusování ohrad apod.
Vznik zácpy podporuje také nedostatečné rozžvýkání a proslinění potravy (hltavé žraní, příliš krátká řezanka nebo nasekaná tráva), nedostatečný pohyb koní, nedostatek vody, mikrobiální nerovnováha, pomalá peristaltika (staří koně).
2. Zácpa sekundární vzniká před nějakou překážkou střevní průchodnosti (zauzlení, nádory, kýly apod.) nebo před ochrnutým střevním úsekem.

Zácpa slepého střeva
Příčinou zácpy slepého střeva je obvykle křeč svěrače při ústí slepého střeva.
Následkem toho dochází ke hromadění obsahu v hlavě slepého střeva. Peristaltika slepého střeva se nezastavuje, zúženým otvorem z něho může unikat plyn a tekutější obsah, kůň pak může mít průjem. Tento stav často přechází do chronicity - zácpa se zhoršuje, střevní stěna se zesiluje. Méně často se ucpává celé slepé střevo.

Příznaky zácpy slepého střeva
Koně jsou několik dní apatičtější,
pijí i přijímají krmivo, ale málo,
často leží,
mívají obvykle jen mírné kolikové bolesti
a peristaltické zvuky nad slepým střevem jsou utlumené nebo chybí.
Tento stav může přetrvat dlouho, až 14 dní, pak dochází k nekróze střevní stěny a stav koně se výrazně zhorší.
Zácpy slepého střeva mají tendenci se opakovat.

Veterinář diagnostikuje zácpu slepého střeva na základě rektálního vyšetření.

Léčbu je třeba zahájit co nejdříve, pozdní nebo příliš drastická léčba může mít za následek nekrózu střevní stěny. Obvykle se koni podávají infuze, jejichž účelem je změkčit střevní obsah. Veterinář koni podá také léky na uvolnění střevních křečí a nálev, skládající se z vody, parafínového oleje a projímadel. V případě, že zácpa této konzervativní terapii odolává, se provede operace.

Zácpa tenkého střeva
Jedná se o velmi závažnou zácpu. Postižen je většinou kyčelník, příčinou bývá křeč jeho svěrače. Ve střevě se hromadí střevní obsah a vyvolává křeče, následkem toho se zácpa zhoršuje a bludný kruh se uzavírá. Výsledkem jsou těžké poruchy prokrvení střevní stěny a nakonec až její nekróza.

Příčinou bývá krmivo bohaté na dřevnaté složky, jejichž průchod tenkým střevem vyvolá zesílení střevní stěny, toto místo je potom predispozicí ke vzniku zácpy.

Příznaky zácpy tenkého střeva
Ke kolice může dojít už během příjmu krmiva, pokud je postižen dvanáctník, častěji se však kolika dostaví až za několik hodin po nakrmení. Koliky jsou většinou středně těžké až těžké (viz kapitola o kolice), kůň se potí, má bolesti, peristaltika je zpočátku zrychlená, později zpomalená až zastavená. Většinou se následkem zácpy tenkého střeva rozvíjí rozšíření žaludku. Velmi rychle se u koně objevuje dehydratace, poruchy krevního oběhu a následkem odumírání střevní stěny i "otrava střevním obsahem". Kůň má velmi slabý a rychlý puls, jeho sliznice jsou špinavě červené, těžce dýchá a může mít zvýšenou teplotu. Celkový stav koně se velmi rychle zhoršuje a bez včasného zákroku často dochází k úhynu.

Veterinář určí diagnózu podle průběhu koliky, na základě rektálního vyšetření, sondáže žaludku a reakce koně na léky.

Léčba spočívá na začátku koliky v podávání preparátů k uvolnění střevních křečí, později se doporučuje rovnou přistoupit k operaci koně, dokud je jeho celkový stav ucházející a je naděje, že kůň zvládne narkózu.

Zácpa tlustého střeva
Zácpa velkého kolonu
Příčiny zácpy velkého kolonu jsou vyjmenované výš (viz Zácpa).
Díky anatomickému tvaru a uložení jsou častými místy zácpy pánevní ohbí, žaludkovité rozšíření nebo levá dolní sloha.
Kolikové projevy jsou v tomto případě obvykle mírnější (viz kapitola o kolice). Celkový zdravotní nebývá příliš narušený, peristaltika střev je v místě zácpy zpomalená nebo zastavená.
I zde je velmi důležité rektální vyšetření, díky kterému veterinář zjistí lokalizaci zácpy i její charakter a rozsah.
Zácpa velkého kolonu je poměrně dobře řešitelná nálevy, projímadly, infuzemi, pouze v těžkých případech, které odolávají konzervativní léčbě, je třeba přistoupit k operaci.

Zácpa malého kolonu
Příčinou této zácpy jsou nejčastěji krmiva s vysokým obsahem hrubých vláknitých částí (vojtěškové seno, řepková sláma), ale i hltavý příjem čerstvé vojtěšky a podobné píce. I tato zácpa se projevuje slabší kolikou.
Veterinář ji rozezná na základě rektálního vyšetření.
Léčba spočívá v podávání nálevů a hlavně tlakových klyzmat, manuálním rozmělnění zátky.

Zadržení střevní smolky
Tento problém novorozených hříbat je vyvolán zahuštěním střevního obsahu, který způsobí obstipaci střeva před vstupem do pánve. Novorozené hříbě má koliku, snaží se kálet, ale bez úspěchu. Kolikové bolesti se stupňují poté, co se ve střevech nahromadí plyn.

Na veterináři je, aby zadržení střevní smolky odlišil od jiných problémů s podobnými příznaky, např.:
nevyvinutí konečníku,
prasknutí močového měchýře,
změna polohy střev.

Tuto zácpu veterinář obvykle vyřeší rektálními nálevy s teplou vodou a parafínovým olejem. V těžších případech lze zvolit projímadla a nakonec i operaci.

Ochroma hříbat

13. července 2008 v 10:19 Nemoci koní
Ochromou se nazývá infekční zánět kloubů (arthritis), v pokročilejší formě i zánět kostí (osteomyelitis) u hříbat. Většinou se vyskytuje do stáří asi 2 měsíců. Bývá postiženo více kloubů.
Infekce se do kloubů dostává krví, primárním místem průniku infekce bývá většinou pupek. Vzniká tedy septikemie, tak se označuje přítomnost bakterií a jejich toxických produktů v krvi. Ne každá septikémie však musí vyústit v arthritis a osteomyelitis. Je nutno si zde uvědomit důležitý vztah nemocného koně, prostředí a patogenů, kteří onemocnění způsobují.
Každé hříbě je jinak odolné. Obranyschopnost hříběte je ovlivněna jeho genetickou výbavou, stavem matky během březosti, průběhem porodu a hlavně je závislá na příjmu mleziva (jeho množství a kvalitě) v prvních hodinách a dnech po porodu. K tomu se vrátíme později.
Co se týče prostředí, v každé stáji je jiné spektrum bakterií, primárně patogenních i takových, které jsou neškodné, ale je-li jim dána možnost, mohou se také uplatnit jako patogeny.
Infekcí může být postižen jakýkoliv kloub, nejčasteji to však bývají velké klouby končetin. S infekcí v kloubu se mění vlastnosti nitrokloubní tekutiny. Klesá pH, zvyšuje se počet bílých krvinek a aktivují se proteolytické enzymy, čímž se snižuje její kvalita a dochází k poškození kloubní chrupavky. Pokud se kloub v této fázi neléčí, výsledkem často bývá degenerativní onemocnění neboli arthróza. Kloub je pak nevratně poškozen.
Dle závažnosti se rozlišuje několik stupňů:
S typ, kdy je poškozeno více méně pouze kloubní pouzdro,
E typ, kdy je zasažena chrupavka a koncová část kosti nazývaná epifýza a
P typ, kdy se infekce dostává ještě dál do kosti.
S typ se vyskytuje většinou u několikadenních hříbat, kdežto P typ se zpravidla zjišťuje u starších, až 3 měsíčních hříbat.
Předcházející septikémie si chovatel nemusí všimnout. Septikémie může mít bouřlivé klinické přiznaky jako jsou slabost, nechutenství, horečka, apatie, ale také se nemusí klinicky projevit a tudíž může zůstat nepovšimnutá. Není-li hříbě dostatečně silné, aby překonalo infekci nebo je-li infekce tak silná, že na ní hříbě zkrátka nestačí, infikují se klouby a vzniká ochroma různého stupně. Ta se projevuje kulháním, jeden nebo více kloubů jsou oteklé, teplé a bolestivé. Všimne-li si majitel pouze kulhání, přičítá jej často na vrub nějakému poranění a odkládá se tak počátek razantní celkové léčby hříběte. Čím dříve se však ochroma začne léčit, tím lepšího lze dosáhnout výsledku. Má-li tedy hříbě problémy s jedním kloubem, také ostatní klouby bychom měli řádně vyšetřit. Rentgenologické vyšetření nám umožní odhadnout stupeň poškození a prognózu*.
Léčba spočívá především v celkovém podávání antibiotik. Další postup závisí na konkrétní situaci. Je-li hříbě ve špatném stavu, podává se nitrožilní infuze, vyžaduje-li to stav kloubů, pořádně se proplachují sterilními roztoky a je-li postižení ještě vážnější, může vyžadovat chirurgické ošetření kloubů. Přínosné je podávání nesteroidních antiflogistik (NSAID), které přinášejí úlevu od bolesti a tlumí zánět. Také podávání přípravků na podporu regenerace chrupavky pro zmírnění arthrotických změn lze doporučit.
I u ochromy platí pravidlo, že nemocem je lepši předcházet, než je léčit. Po narození je hříbě zcela bez protilátek (imunoglobulinu - Ig) proti okolním patogenům, ochrana závisí na přijetí hotových protilátek v mlezivu od matky. Proto se doporučuje klisnu již 2 měsíce před předpokládaným porodem umístit do stáje, ve které bude rodit, aby stihla vytvořit dostatek protilátek proti bakteriím, které žijí v daném prostředí. To, že stáj je třeba udržovat v čistotě, tu snad nemusíme zmiňovat. V prvních 24 hodinách po porodu musí hříbě přijmout dostatek kvalitního mleziva (minimálně 2 litry). Po 24 hodinách se rychle snižuje propustnost tenkého střeva hříběte pro přijímané protilátky. Také obsah oněch žádoucích protilátek v mlezivu během prvních dnů po porodu rychle klesá. Někdy se stane, že klisně odkapává mlezivo již dlouho před porodem a pro hříbě již není k dispozici dostatečná koncentrace Ig. Existuje ale mnoho jiných faktorů ze strany klisny i hříběte (třeba, že hříbě málo pije…), které způsobí, že hříbě nemá dostatečnou hladinu imunoglobulinu v krvi a je tedy náchylnější k infekci. Jsou různé metody, jak jednoduše zjistit koncentraci Ig v mlezivu, veterinář Vám poradí, jak ji určit přimo ve stáji.
Na základě praktických zkušenností lze doporučit u každého narozeného hříběte aplikovat do 24 hodin sérum proti ochromě, které dodá organismu hotové protilátky proti patogenním zárodkům.
Možná je vhodné se zde také zmínit o onemocnení nazývaném "neonatální izoerytrolýza" (NI), neboli novorozenecká žloutenka hříbat. Máme-li klisnu, u jejíhož hříběte se v minulosti NI vyskytla, je třeba i dalšímu jejímu hříběti zamezit v pití mleziva od této matky a napájet ho několik dní náhradním mlezivem od jiné klisny. Když se mlezivo změní v mléko, je nebezpečí zažehnáno a hříbě může od své matky začít pít. Bližší objasnování NI by vyžadovalo samostatný článek. NI zmiňuji proto, že je stále mít napaměti, že děj se co děj, hříbě potřebuje mlezivo pro zachování dostatečné obranyschopnosti.
Na závěr bych ráda zopakovala, že klisnu je třeba v předstihu umístit do stáje, kde bude rodit, měla by být udržována v dobrém zdravotním a výživném stavu a stáje v čistotě. Hříbě se musí brzy po porodu dostatečně napít kvalitního mleziva a má-li nějaké problémy, je lepší "plašit kvůli maličkosti", než z váhavostí přijít o hříbě.
*Prognóza je odhad, jak se bude onemocnění vyvíjet a jaká je pravděpodobnost, že se pacient uzdraví.

Dermatofilóza spěnky

13. července 2008 v 10:18 Nemoci koní
Příznaky: Strupy na kůži, které jsou velice citlivé na pohmat. Obvykle jsou lokalizovány na kůži spěnky a spěnkového kloubu, ale mohou se šířit až po břicho.
Příčina: Infekce spěnky bakterií Dermatophilus congolensis.
Léčba: Odstraníme strupy, abychom umožnili přístup vzduchu k infikované kůži. Obvykle je nutno ostříhat celou postiženou oblast, protože strupy pevně lpí na srsti. Ty mohou být také uvolněny antiseptickými šampony. Na potlačení infekce lze použít antibiotickou mast. V některých případech jsou nezbytné injekce antibiotik.
Prevence: Udržovat kůži ve spěnce v čistotě a suchu. Po umytí nečistot kůži pečlivě osušit a chránit ji před působením vlhkosti vazelínou.

Schvácení kopyt

13. července 2008 v 10:17 Nemoci koní
Popis nemoci: Zánět vazivového střelu uvnitř kopyta. Protože je vazivo vně kopyta, nevytvoří se při zánětu na povrchu žádné otoky, jen jsou nohy na omak horké. Pro poníka je to velmi bolestivé onemocnění.
Příznaky: Poník kulhá nebo vůbec nechce chodit. Poníci postižení touto chorobou někdy natahují nohy před sebe a váhu těla přenášejí na zadní nohy.
Závažnost: Schvácení kopyt může být velmi těžké onemocnění. V nejhorších případech dochází k uvolnění kopytní kosti, která dokonce může prorazit ven.
Příčina: Přejídání se nebo příliš šťavnatá tráva na jaře a v létě.
Léčba: Pokud má poník příznaky této nemoci, zavři ho do stáje, nedávej mu žádné krmení, jen trochu sena nebo slámy z ječmene, a ihned zavolej veterináře.
Jak nemoci předejít: Pokud je poník k této nemoci náchylný, musíš pozorně sledovat, co a kolik toho sní. Možná ho budeš muset v létě na nějaký čas zavřít do stáje a nechat ho vyhladovět. Sice to zní krutě, ale pořád je to lepší než tahle zlá nemoc. Další způsob, jak mu zabránit v přejídání, je nasazení náhubku. Menší otvory vespod náhubku mu dovolí spásat jen menší objem trávy.

Bahenní horečka

13. července 2008 v 10:17 Nemoci koní
Popis nemoci: Bolavá kopyta a spodní čáasti nohou, které se nehojí.
Příznaky: Boláky a strupy.
Závažnost: Není to vážná nemoc, ale může být bolestivá.
Příčina: Drobní paraziti, kteří se dostanou do kůže poníka spolu s bahnem.
Léčba: Bolavá místa namaž léčivou mastí od veterináře a odloupni boláky. Aby se poranění zahojila, musí se k nim dostat vzduch.
Jak nemoci předejít: Kopyta a nohy poníka udržuj pořád čisté. V zimě, kdy je výběh rozbahněný, je to ale skoro nemožné. Zkus proto kravskou hojivou mast. Je to hustá mazlavá hmota, kerá se dá sehnat v zemědělských potřebách. Nanes silnou vrstvu na poníkovu kůži, aby byla před bahnem chráněná. Poník sice bude od masti umazaný, ale proti bahenní horečce to pomůže.

Kolika

13. července 2008 v 10:16 Nemoci koní
Popis nemoci: Bolesti žaludku
Příznaky: Při lehčí formě tohoto onemocnění poník odmítá jíst, celé hodiny prostojí a smutně se dívá. Když je to vážnější, lehá si na zem a válí se po zádech. Při velmi vážné formě onemocnění se poník silně potí a potací se ode zdi ke zdi.
Závažnost: Onemocnění může být velmi vážné a přivodit smrt.
Příčina: Krmivo obsahuje příliš koncentrátů nebo něco, na co poník není zvyklý (zejména ve velkém množství). Někdy si poník koliku přivodí pojídáním podestýlkové slámy nebo vypitím velkého množství vody bezprostředně po jídle.
Léčba: Odeber poníkovi krmivo a co nejdřív zavolej vetrináře.
Jak nemocii předejít: Pokud nemá poník stálý přístup k vodě, dej mu před jídlem napít. Dodržuj všechny pravidla správného krmení.

Rozcestník → GRAFIKA

13. července 2008 v 10:16 | *Staňule for ♥Robin*









Vši

13. července 2008 v 10:15 Nemoci koní
Poníci často mívají vši. Především zvířata s hustou zimní srstí byvají oblíbenou kořistí těchto malých svědivých a otravných parazitů. Poník, který má vši, trpí svěděním a drbe se o vše, co se mu dostane do cesty. Vši a jejich vajíčka jsou na srsti poníka často zřetelně vidět. U veterináře se dají pořídit různé prostředky proti vším.

Černé močení

13. července 2008 v 10:15 Nemoci koní
Dříve koně a poníci sedláků často onemocněli v pondělí, protože právě tehdy museli po odpočinkové neděli a po dobrém jídle zpátky do práce. Ke ztuhnutí svalů dochází tak, že se v nich nahromadí kyselina mléčná. Začíná se projevovat většinou tím, že poník stále těžkopádněji našlapuje na zadní nohy. V určitém momentě již nemůže kvůli bolesti vůbec chodit a zůstane stát se ztvrdlými končetinami nehybně na místě. Začne se také velmi potit. V nejvážnějším případě mohou prasknout svalová vlákna a následky pak bývají velmi vážné. Kvůli prasknutí svalové tkáně je možné, že se poníkova moč po několika hodinách zbarví do červena. Abyste předešli pondlní nemoci, mějte na paměti, že poník nepotřebuje tolik potravy, když nepracuje. Po období odpočinku se také doporučuje jen postupně zvyšovat pracovní zátěž. Pokud se u poníka objeví také příznaky pondělní nemoci, nikdy jej nikam napřemísťujte. Nesmí se přesunout ani o 100 metrů do stáje. O vzniklé situaci okamžitě informujte veterináře

Chřipka

13. července 2008 v 10:15 Nemoci koní
Virus způsobující influenzu je chřipkovým virem. Při chřipce dochází u poníka k zánětu horních cest dýchacích. Poník, který onemocní a vykazuje příznaky chřipky, ztrácí chuť k jídlu, kašle a má horečku. Mladá hříbata mohou následkem nákazy chřipkou zemřít, u zdravého dospělého poníka nemoc zpravidla nezachází tak daleko. Virus chřipky je velmi nakažlivý, ale existuje proti němu očkování. Očkování proti chřipce se ostatně vždy kombinuje s vakcínou proti tetanu (nejvážnější formě infekce zranění). Sportovní poníci s náročným programem, kteří jsou často převáženi, se očkují většinou dvakrát do roka, u poníků, jejichž vytížení není tak intenzívní, stačí jedno očkování ročně.

Flegmóna

13. července 2008 v 10:14 Nemoci koní
"Flegmona" se říká onemocnění, zvanému odborněji "lymfangitis", tedy zánět mízních cév. Pokud byste chtěli být úplně přesní, tak "flegmona" znamená jakékoli neohraničené nahromadění hnisu ve tkáni způsobené prudkým zánětem pojivové tkáně, vyvolaným hnisotvornými nebo hnilobnými baktériemi (opakem, tedy ohraničeným hnisavým zánětem je absces). Pokud ale budeme mluvit o "TÉ" flegmóně, která se relativni často objevuje na končetinách koní, pak se jedná o bakteriální zánět podkoží, který se náhle objevuje a velmi rychle se šíří. Proto se jí také říká perakutní flegmóna (perakutní = velmi rychle se objevuje). V češtini má toto onemocnění ještě jeden název, který se také hojni používá: Akutní lymfangitida (= akutní zánit mízních cév).

• obr. 1: Následek špatně léčené perakutní flegmóny levé pánevní končetiny - sloní noha.
Jak flegmónu poznáme
Toto onemocnění častěji postihuje pánevní končetiny. Drobnými rankami, které obvykle ani nejdou vidět ani zjistit, vnikají pod kůže baktérie (streptokoky, stafylokoky). Nikdy se může jednat o následek poranění sousední podkovou, ale může to být i komplikace svrabu končetin, podlomu nebo trvalého znečištění rousu apod.
Končetina následně velmi rychle oteče, téměř "před očima", otok je horký, často velmi bolestivý na pohmat, sahá od spěnky až po hlezno (nebo karpus). Otok napíná kůži, která je proto bolestivá, kuň může i kulhat. Nikdy se mohou objevit i celkové příznaky (nechce žrát, zvýšená teplota).

Léčba flegmóny
Flegmónu lze velmi úspěšně léčit antibiotiky a teplými zábaly nebo zapařováky. Léčba však musí přijít včas, nejlépe ještě tentýž den. Když začne otok ustupovat, kuň přestane kulhat a dobere antibiotika, je vhodné ho začít pohybovat, a to i několikrát denně, protože pohyb podpoří resorpci tekutiny z podkoží. Teplé obklady se pak dávají v době, kdy je kuň v klidu.

Následky flegmóny
Nikdy se stane, že se výpotek z podkoží úplně neresorbuje (obvykle následkem zanedbané péče či pozdní léčby), zůstane tam a začne se "organizovat" a přibývá vaziva. Končetina pak zůstane zesílená jako sloup (elefantiáza, sloní noha) a tento stav už bývá nevratný. Většinou to sice nečiní nijaké problémy, ale přesto je sloní noha nepěknou vadou krásy s nebezpečím recidivy a občasného zhoršení stavu.

Ataxie

13. července 2008 v 10:14 Nemoci koní
Ataxie je porucha koordinace. Projevuje se širokým postojem a nekoordinovanými pohyby hlavy, těla nebo končetin. Kůň dělá např. příliš dlouhé kroky a více či méně se potácí. Ataxie může mít mnoho různých příčin, jednou z nich je např. porucha mozečku (část mozku, kde je centrum pro rovnováhu) nebo vnitřního ucha. Dále může být příčinou porucha funkce kdekoliv na míše nebo v mozku.
Nejznámější je zřejmě ataxie hříbat, která má původ v porušení míchy. K té se později vrátíme. Nejprve si rozebereme jiné příčiny, které bychom neměli přehlížet.
Začněme u cévních příhod. Při úrazech hlavy může dojít ke krvácení do nervové tkáně, které vyvolává menší či větší problémy. I u koní občas dochází k "mrtvici", tzn., že dojde k ucpání některé z cév dodávající krev do mozku a tím vznikne nedostatek živin a kyslíku v místě cévou zásobovaném. Projevy se potom odvíjejí od toho, které místo mozku je postiženo.
Co se týče infekcí, mohou ataxii způsobit různé virové, bakteriální i parazitární onemocnění. I z tohoto důvodu je nutné koně pravidelně odčervovat nebo ještě lépe, jste-li pečlivý chovatel, pravidelně nechat vyšetřit trus na přítomnost parazitů. S dovozem koní se občas v Evropě objevují i onemocnění dříve u nás neznámá, která pocházejí z Ameriky a jiných částí světa.
O úrazech se asi není ani potřeba se zmiňovat. Záleží na vážnosti úrazu a na tom, která část těla je postižena. Někdy se kůň zcela uzdraví, někdy mu zůstane postižení na celý život - např. právě ataxie, někdy mu není pomoci sebelepší lékařskou péčí a je nutné ho utratit.
Vrozené abnormality stavby nebo funkce především obratlů jsou sice vzácné, ale nelze na ně zapomínat. O různých otravách ani nemluvě a nádorová onemocnění nevyjímaje.
Nyní k tzv. Wobblerovu syndromu. Je to onemocnění krční míchy postihující koně různých plemen a věkových kategorií. Jeho zvýšený výskyt je zaznamenán u plnokrevných koní ve věku mezi několika měsíci a 4 lety. "Wobbler", česky kývání zádi, je typickým příznakem tohoto onemocnění. Pro toto onemocnění je také typické zhoršování ataxie. Postiženi jsou většinou koně většího vzrůstu nebo ti, kteří prodělali rychlý vývoj. Za příčiny jsou považovány genetické faktory, překrmování bílkovinami a energií. Pro potvrzení tohoto onemocnění je nutné udělat rentgenové snímky krční páteře.
Pro majitele koně nebo někoho, kdo chce koně teprve koupit, však není příčina ataxie důležitá tolik, jako samotný fakt, že kůň touto poruchou trpí. Kůň s ataxií je totiž naprosto nevhodný pod sedlo. Hrozí nebezpečí, že kůň s jezdcem na vyjížďce upadne a jezdce nebo i sebe poraní. Jede-li jezdec na vyjížďku sám, je to velký hazard. Nebezpečí ale samozřejmě hrozí i na jízdárně. Nekoordinované pohyby jsou však nežádoucí i při jiném využití koně. Nakonec tedy nezbývá, než se smířit s tím, že takový kůň je vhodný pouze do výběhu jako ozdoba okolní krajiny nebo na procházky na vodítku. Svou roli však příčina ataxie hraje v možnosti budoucího využití koně. Je-li onemocnění původu infekčního nebo po úrazu, stav koně se může v určitých případech zlepšit. Jedná-li se však o zmiňovaný Wobblerův syndrom nebo jiné onemocnění, kdy jde o poškození míchy tlakem, je prognóza velmi nepříznivá.
Kupujete-li koně a máte podezření, že koordinace pohybu není zcela normální, projevy ataxie se dají některými zkouškami zvýraznit. Patří k nim přizvednutí hlavy koně při chůzi ze svahu nebo na šikmé ploše či prudké zastavení koně v klusu. Můžeme zkusit stojícího koně vychýlit do strany za ocas, zvednout mu jednu přední končetinu a donutit ho poskočit na té druhé, atd.
Ataxie je velmi závažná diagnóza. Proto doporučuji majitelům takových koní, aby se poradili s veterinářem zabývajícím se koňmi o možné příčině, z toho vyplývající léčbě a budoucím využití koně.

Tetanus

13. července 2008 v 10:13 Nemoci koní
Jedná se o onemocnění způsobené anaerobní bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie se běžně vyskytuje ve střevech býložravců, zejména koní, trusem se dostává do půdy, kde sporuluje a ve formě spory zde přežívá několik let. Vstupní branou Clostridií je poranění (zejm. hluboké bodné rány, ale i zášlapy, zakování, přehlédnuté drobné oděrky), infekce pupečního pahýlu u hříbat, operační rány, ale i poranění trávicího traktu parazity, poranění tlamy způsobené ostrými hranami zubů. Bez přístupu vzduchu dojde k namnožení bakterií a uvolnění neurotoxinu tetanospazminu, ten se podél nervových zakončení dostává do centrální nervové soustavy kde brání snižování vzruchů motorických nervů. Výsledkem je přehnaná reakce svalů (křeče) na běžné podněty jako je světlo, zvuk, dotyk. Klinické příznaky onemocnění se objevují za 1-3 týdny po infekci Clostridiemi, v závislosti na množství vyprodukovaného toxinu a vzdálenosti místa infekce od centrálního nervového systému. Při perakutním průběhu se mohou příznaky objevit po 24 hod.
Jaké jsou klinické příznaky tetanu?
Prvními příznaky je mírná ztuhlost pohybu, neochota při obracení a otáčení. Posléze se začínají objevovat křeče svalů začínající na hlavě a šířící se na celé tělo zvířete. Ztuhlé žvýkací svaly neumožňují příjem potravy, kůň není schopen žrát, polykat sliny. Uši jsou nepohyblivé. Při zdvihnutí hlavy dochází k výhřezu třetího víčka. Kůň stojí na široce rozkročených, natažených končetinách, ocas je ztuhlý a zdvižený nahoru. Omezením funkce mezižeberních svalů kůň namáhavě dýchá (dyspnoe), nozdry jsou široce roztažené. Ve finálním stádiu kůň uléhá a hyne na udušení - ochrnutí mezižeberních svalů a přímé poškození dýchacího centra tetanospazminem.
Léčba
Máte-li podezření na tetanus, ihned volejte veterináře. Jen včasné ošetření ho může zachránit. Koni je podáno hyperimunní sérum, vysoké dávky antibiotik a sedativa uvolňující tonus svalů. Rány, které jsou vstupem infekce je potřeba důkladně vyčistit, odumřelou tkáň a cizí tělesa z rány odstranit. Zvíře je drženo v tmavém, tichém boxe, výživa je zabezpečena infúzemi a nosojícnovou sondou. Při ulehnutí je pacient držen v závěsu, 50-80 % případů tetanu končí úhynem pacienta.
Prevence
Nejlepší ochranou je vakcinace. Tak jako každá jiná vakcína, se i vakcína proti tetanu, musí po aplikaci po 4 týdnech zopakovat. Bez přeočkování vakcína zvíře neochrání. Další vakcinační schéma je potřeba dodržovat dle výrobce vakcíny a pokynů veterinárního lékaře. Imunita proti tetanu dle druhu vakcíny trvá 1-4 roky.
Hříbata jsou do 3 měsíců věku chráněna mateřskými protilátkami, jejichž hladina postupně klesá. Hříbata vakcinovaných matek se běžně očkují kolem 4 měsíce.

Hniloba střelky

13. července 2008 v 10:13 Nemoci koní
Hniloba střelky je vlastně zánět. Střelka není tak necitlivá jako rohovina, takže když bude hnít, poník začne kulhat. U poníka s prohnilou střelkou jsou vnitřní strana kopyta a střelka na dotek měkké. Tomuto problému lze předejít tím, že budete poníkova kopyta udržovat v suchu. Dbejte na to, aby stáj byla čistá a aby poník nestál stále na mokré louce.

Hlubké rány

13. července 2008 v 10:12 Nemoci koní
Udrží-li poník hlubokou krvácející ránu, informujte raději ihned veterináře. Hluboké krvácející rány nevymývejte studenou vodou, nýbrž je přikryjte sterilním obvazem a čekejte, dokud nepřijde lékař. Pokud není možné se k poníkovi přiblížit, vyčkejte příchodu další, nejlépe dospělé osoby. K vystrašenému poníkovi, který trpí bolestmi, se nikdy nepřibližujte sami, protože by mohl reagovat jinak než obvykle. Jedná-li se o čerstvé zranění na místě, kde kůže není příliš napnutá, veterinář ránu zašije. Taková rána se většinou zahojí bez jizvy. Pak je již na vás, abyste ránu ošetřovali každý den podle pokynů veterináře. Staré, již zanícené zranění nebo rány na nepříjemných místech (jako na dolní části nohy) zašít nelze. Také zranění, u kterých došlo k uvolnění stehů, nemohou být znovu zašita. V případě, že se musí rána zahojit bez šití, zahojí se i jizvou. Rána se pak zaceluje zespodu, nejdříve se tedy hojí nejspodnější vrstvy kůže a nakonec vrchní část. V takovém případě je velká pravděpodobnost vzniku jizev. Aby se zamezilo rozšiřování živého masa, přikládá se na ránu tlakový obvaz. Ten pak musíte podle pokynů veterináře každý den vyměňovat.

Vady nohou

13. července 2008 v 10:09 Nemoci koní
Tvrdé vady postihují "tvrdou" část poníkovy nohy, tedy kopyta a kosti. Příklady těchto vad jsou:

Špánek nákolenice: kostní výrůstky v oblasti hlezenního kloubu
Návní kost: tvrdý výrůstek na kosti
Zaječí pata: trvdý otok na zadní straně paty, který je způsoben úderem nebo tahem vazu
Kroužek: zformování nové kosti v okolí korunkového kloubu
Šimbájny: zánět okostice v přední holeni

Měkké vady postihují měkké tkáně nohy; patří mezi ně otoky, záněty a nemoci šlach. Příklady těchto vad jsou:

Nálevky/otoky: vznikají přeplněním kloubů, šlachových pochev a tihových váčků; na vnější straně nohy jsou patrné na dotek měkké bouličky
Pipka: přeplněné tihové váčky na patním hrbolu
Křížová nálevka: nálevka na vnitřní a přední straně hlezenního kloubu


Kulhání

12. července 2008 v 19:50 Nemoci koní
Kulhání je velmi široký pojem a může mít mnoho příčin. Poník, který chodí lehce nepravidelně, je kulhavý stejně jako poník, který místo čtyř nohou používá jen tři. Kulhání způsobené povrchovou ránou nebo bolákem na kopytě rychle zmizí. Je-li však způsobeno například hnilobou kopyt nebo hlubokou ránou, při které byly zraněny i šlachy, může být nezvratné. Pokud poník očividně kulhá a má otoky a bolavá kopyta, je jednoduché odhalit příčiny kulhání. Těžší je to v případě, že poník kulhá jen trochu nebo jen občas a nemá na vnější straně kopyt žádné viditelné otoky ani poškození. Pak musí veterinář nějakým utišujícím prostředkem znecitlivět nervy určité části poníkovy nohy. Veterinář ví přesně, který nerv má v té které části nohy na svědomí pocit bolesti. Tímto způsobem postupně znecitliví a zkontroluje celou nohu. Pokud poník po znecitlivění určité části nohy již nekulhá, ví veterinář přesně, odkud bolest pochází. Na základě diagnózy se pak uvidí, jestli vůbec a jak se bude u poníka kulhání léčit. Poměrně často se stává, že příčina kulhání nesouvisí s nohama a musí se hledat na nějakém jiném místě těla.
Příčiny kulhání: Kulhání poníků může být způsobeno vadami kostí, nemocí nebo tím, co veterináři označují jako "vnější nedokonalosti". Tyto "chyby na stavbě" znamenají, že poník trpí kulháním právě proto, že je některá z částí jeho těla špatně vyvinutá. Vady nohou poníků lze rozdělit na takzvané "tvrdé" a "měkké". Kromě vad nohou mohou kulhavost zavinit i nemoci, ke kterým patří:

Hniloba kopyt

OCD (Osteochondrose dissecans)
Projevuje sevolnými tělísky v kloubech; dědičná nemoc, která mívá na svědomí mnoho problémů.

Podlom
Jedná se o ekzém/kožní problém na spěnce, který se může rozšířit po celé noze. Tvoří se při něm stroupky a šupinky nebo vlhká místa. Pro prevenci proti podlomu je dobré dutiny spěnky vyčistit, vydezinfikovat a potom co nejlépe vysušit. Často se také odstřihují rousy, aby za nimi mohla lépe vysychat vlhkost. Proti podlomu se prodává více prostředků, ty však často nepomáhají proti všem druhům ekzému. Při používání masti proti podlomům se držte pravidla, že pokud po týdnu není vidět žádný výsledek, prostředek prostě nepomáhá.

Starokladrubský kůň

12. července 2008 v 19:47 Plemena
Starokladrubský kůň je vínem z nejlepších koňských vinic zrajícím po staletí v českém sklípku"
Je to jediná rasa koní vzniklá pro ceremoniální účely panovnických dvorů. Starokladrubský kůň v sobě jedinečným způsobem spojuje robustnost, sílu, ušlechtilost, eleganci a uchvacující krásu. Do dnešních dnů si zachoval svůj typický barokní zevnějšek.

Je to mohutný teplokrevník obdélníkového rámce s charakteristickou klabonosou hlavou a velkýma živýma očima. Má vysoko nasazený, mohutný a klenutý krk, nevýrazný kohoutek, hluboký a široký hrudník, přiměřeně dlouhou strmější lopatku, umožňující typickou vysokou pohybovou akci.

Starokladrubský kůň je pozdnější (plně dospělý je až okolo 8.roku), je však dlouhověký,životaschopný a plodný, konstitučně tvrdý, vytrvalý a schopný pracovat do vysokého věku. Má výborný charakter, vyrovnanou povahu s živým temperamentem, je velmi učenlivý a pracovitý.

Kvalita populace je průběžně prověřována výkonnostními zkouškami. Ty jsou dvoudenní a koně v nich prokazují svoje schopnosti v zápřeži i pod sedlem. Zajímavostí dokazující vyjímečnost tohoto plemene jsou staré záznamy, které říkají, že spřežení starokladrubských hřebců urazilo cestu z Kladrub do Prahy a zpět v jednom dni. Byla to trasa dlouhá 168 km !

Původně byli kladrubáci chováni v různých barevných variantách.Od konce 18.století však byli žádáni pouze bělouši a vraníci. Do 30.let 19. století bylo v Kladrubech chováno také stádo hnědáků, to však zaniklo. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Bílá varianta starokladrubského koně je chována v Kladrubech nad Labem a to v kmenech - Generale, Generalissimus, Sacramoso, Favory a Rudolfo. Černí kladrubáci jsou chováni ve Slatiňanech (asi 35 km od Kladrub) v kmenech - Solo, Sacramoso, Siglavi Pakra a Romke.Zdejší hřebčín byl založen r. 1898 jako zámecký hřebčín. V prostorách zámku je umístěno ojedinělé Hipologické muzeum s rozsáhlými sbírkami.

Současné využití starokladrubského koně je velmi rozmanité. Kladrubáci splňují ty nejvyšší nároky na kočárové koně a ve vozatajském sportu patří mezi nejlepší. Kladrubská spřežení dosahují na světovém žebříčku těch nejvyšších met ,např. (nejen) v roce 2005 vyhráli mistrovství světa.
Neméně vhodný je kladrubák také jako jezdecký kůň. Využití je široké, od drezury přes barokní ježdění až po rekreaci.
V České republice jsou starokladrubští koně využíváni také jako služební koně jízdní policie.

V roce 1993 projevila o 6 běloušů zájem dánská královna Margareta II. Po čase k nim přibyli další dva a pravděpodobně nebyli poslední. Od roku 2005 jsou starokladrubští koně také ve stálé službě na Švédském dvoře a u švédské jízdní policie. Po mnoha letech jsou tak starokladrubáci znovu využíváni jako kočároví koně v královských spřeženích.

Starokladrubský kůň je nejen naším národním pokladem, ale je opravdovým světovým unikátem jak z historického tak ze zootechnického hlediska.

Od r. 2002 je starokladrubská plemenná kniha uzavřena přílivu krve jiných plemen, neboť kromě chovu NH Kladruby n.L. je i v privátních chovech dosti kvalitních plemenných jedinců a chov tedy není geneticky ohrožen. Celkem čítá současná starokladrubská populace kolem 1200 koní.

V roce 1995 byl starokladrubský kůň uznán kulturní památkou. V roce 2002 byl uznán kladrubský hřebčín a kmenové stádo běloušů národní kulturní památkou. Chov starokladrubského koně byl přijat pod ochranu FAO, odborné organizace OSN a plemeno starokladrubského koně bylo zařazeno na seznam UNESCO jako kulturní dědictví lidstva.

Starokladrubský kůň je jediným živým tvorem, který se stal vedle uměleckých děl a architektonických skvostů předmětem památkářské ochrany a je oficiálně považován za živoucí umělecké dílo. Tohoto statutu se nepodařilo dosáhnout ani lipicánům Vysoké španělské školy ve Vídni. Světové prvenství tedy patří České republice a starokladrubskému koni !

Andaluský kůň

12. července 2008 v 19:44 Plemena

Úvodem...

Ve vývoji současných plemen koní se jako nejvýraznější projevil vliv arabský a berberský. Když nebereme do úvahy plnokrevníka a jeho asi dvěstěletou historii, je tady ještě někdo, skutečná šedá eminence koňské rasy. Je to andaluský kůň, po staletí známý jako španělský kůň...

Název plemene:

Pura Raza Espaňola

Vysvětlení názvu:

Přesto, že se jedná o mimořádné zvíře, vyskytuje se kolem andaluského koně spousta nesrovnalostí, které vyplývají z faktu, že toto jediné plemeno, chované jak ve Španělsku, tak v Portugalsku, se označuje množstvím různých jmen. Mnohá z nich jsou odvozena od zeměpisných oblastí, kde se chovají, nebo vyplývají z drobných lokálních nuancí typu, způsobených zaměřením chovu nebo jejich využitím. Následkem toho se týž kůň jmenuje andaluský, španělsý, kartuziánský, zapatský, iberský a ještě jinak. Svůj původní a nejrozšířenější název dostal podle kraje v jižním Španělsku v okolí Sevilly, Granady a Cordóby - Andalusie. V roce 1912 však španělští chovatelé přestali užívat původní název andalusan a nahradili jej výrazem čistokrevný španělský kůň. Ve světě však stále platí označení andaluský.
Původ a historie:
Andaluský kůň se vyvíjel v oblasti ovlivněné po nejdelší dobu maurskou kulturou. Jeho předky byli zřejmě arabští a berberští koně, dovezení ze severní Afriky a primitivní plemeno sorria, které tehdy bylo původním plemenem na pyrenejském poloostrově. Andalusan má více z povahy berberů a je to kůň všestranný, vhodný do zápřeže i pod sedlo. Po dlouhou dobu se tento kůň choval čistokrevně, teprve v poslední době došlo k přikřížení anglických plnokrevníků a jiných plemen. Nejčistší formou andalusana je kartuziánský kůň, chovaný ve španělském klášteře Jerez de la Frontera. Tito koně jsou drobnější a štíhlejší naž průměrný andalusan, ale podílejí se na všech význačných liniích dnešních andaluských koní. Vrcholu dosáhl klášterní chov v 17. a 18. století. Nepříbuzenská plemenitba s těžkými hřebci v pochybném úsilí vyšlechtit větší koně takřka zničila andalusana. Mniši z Jerezu pokračovali ve výběrové plemenitbě a čistý chov zachránili.
Španělsko bylo odedávna proslulé kvalitou svých koní, dokonce již ve starověku. Koně chovali Iberové i Vandalové a zejména proslulý byl vizigotský chov, který v raném středověku dodával nejcennější bojové koně do celé západní Evropy. Po arabské invazi se krev místních houževnatých koní vylepšila přkřížením berberů a ušlechtilých arabů. Současně však na ně působilo mnoho dalších vlivů, zejména méně ušlechtilých pracovních koní. Po poražce Maurů u Poitiers v r. 731 začali sever Iberského poloostrova spolu s rytíři dobývat těžší severští koně. Ovšem během bojů i mírových epizod zde stále docházelo k míšení koní získaných ukořistěním i obchodem. Za sedm století částečné okupace Pyrenejského poloostrova Maury se ustálilo několik typů ušlechtilých koní, kteří však podle mínění arabských chovatelů nezasluhovali rodokmnen. Maurové museli odejít - dobytím Granady r. 1492 jejich panství definitivně skončilo, ale koně zůstali. V roce 1476 byl založen při ústí Guadianny, na dohled od rozsáhlých bažin La Doňana, dnes přeměněných v nejslavnější mokřadní rezervaci Evropy, kartuziánský klášter Jerez de la Frontera. Pilní a odříkaví mniši brali svůj úkol uchovat nedotčené jádro andaluského plemene velmi vážně a udrželi původní typ po více než pět století. Španělští koně později přejímali především reprezentační účely, takže aby získali větší hmotnost, docházelo třeba ke křížení s těžkými neapolitánci. Ještě před zhroucením panství Maurů se španělští koně dostávali do celé Evropy a stali se ve své době nejoblíbenějšími a nejcennějšími zvířaty jezdeckými a kočárovými. Měli dokonce pověst "nejvznešenějších koní světa" a ne náhodou je po nich pojmenována proslulá vídeňská Španělská škola, i když v ní dávno jezdí lipicáni. Jejich krev přispěla k vývoji mnoha evropských plemen, včetně lipicánů a našeho starokladrubského koně. Andaluští koně se stali náměty mnoha uměleckých děl a dobrodružství jejich slavných pánů, na nichž měli lví podíl, se stala legendami.
Popis a charakteristika:
Andaluský kůň je všestranný, ovladatelný, s příjemnou povahou a impozantním vzhledem. Vyznačuje se lehkým klabonosem, mandlovýma očima a úhlednýma ušima. Jeho důležitým znakem je silný, lehce klenutý krk, s výrazným hřebenem, zejména u hřebců, mohutnými plecemi a silným hřbetem. Typický je také nízko nasazený ocas a neobyčejné bohatá hříva i ohon. Hlavním znamením je však okázalý vysoký chod.
Andalusan je poměrně vysoký kůň, výška v kohoutku může být 155 - 160 cm. Typické zbarvení je bílé, a to v nejrůznějších typech, zpravidla s tmavou hřívou, vraníci jsou velmi vzácní, častěji se v chovu objevují hnědáci, ale nejsou žádoucí. Kůže a všechny viditelné sliznice musí být tmavé. Také kopyta musí bý t vždy tmavá a jsou poměrně strmá, jak to vyžaduje chod koně. Typ se liší podle původu. Kartuziánští koně mají hlavu jemnější, téměř bez klabonosu, kdežto linie ze severního Španělska jsou poněkud těžší, s méně úhlednou hlavou. Typické je vznosné nesení krku, který je vysoko nasazen. Hříva a ohon se upravují jen minimálně, patří totiž k největším ozdobám koně. Hříva se sčesává zpravidla na levou stranu tak, aby se krásně rozprostřela po celém krku. Žíně ocasu se krátí pod úrovní patek, u kočárových koní se svazují do delšího volného uzlu nad úrovní hlezen.
Kůň se vyznačuje dlouhověkostí. Babieca byl přes 20 let koněm španělského národního hrdiny Ruy-Diaza - El Cida (asi 1040 - 1099). Kůň uhynul ve věku 40 let a je pochovaný v klášteře San Pedro de Cardena. Na jeho počest zde stojí památník.
Povaha:
Andaluští koně mají opravdu příjemnou povahu. Jsou paddajní, živí a velmi dobromyslní a učenliví. Přitom mají dostatečnou ohnivost a odvahu. Díky horkému a suchému prostředí, kde se toto plemeno vyvíjelo, je zdravé, odolné, s neobyčejně tvrdými kopyty a poměrně skromné na výběr potravy. Andalusan má dostatečnou inteligenci, aby zvládl náročné úkoly a dost síly, aby je perfektně realizoval. Je opravdu všestanný a rád se učí. Pokud trvale žije s jedním člověkem, vytváří se k němu až překvapivě vřelý vztah.
využití a sport:
Andaluský kůň je univerzální pracovník, ne příliš rychlý, ale zato vytrvalý, houževnatý a obratný. Dlouho se používal i k tahu pro reprezentační účely, protože jeho vysoká akce je neobyčejně působivá. Dodnes ostatně tahá královské kočáry. Ve Španělsku se tito koně cviči i pro zápasy s býky a k podobným účelům, které od koně vyžadují mimořádnou odvahu a obratnost. Dnes se osvědčují také při drezúře i v různých typech jezdeckých soutěží. Díky mimořádně pružnosti svých klubů patří k nejlepším koním pro vysokou školu. Sklízejí i nejvyšší ocenění při vozatajských soutěžích. Osvědčují se však i v těžších podmínkách, například španělská jízdní policie v Madridu i v jiných městech používá andalusany. Andalusan se stal také podkladem k vytvoření dalších plemen, protože svému potomstvu předává velmi užitečné vlastnosti.

Achaltekinský kůň

12. července 2008 v 19:39 Plemena

Achaltekinský kůň

Historie jezdectví, zvláště pokud se dotýká původu plemen koní, vede nevyhnutelně ke spoustě nejasností, protikladů a také záhad. Takovým je i achaltekinec, pouštní kůň, který žije v okolí oáz v Turkmenistánu. Společně s jomudem je příbuzným turkmenského koně. Možná, že turkmenský a achaltekinský kůň nejsou nic víc než varianty starobylého plemene, které už ve starověku obývalo přilehlé oblasti...

Vysvětlení názvu:

Achal-Teke je horská oblast na hranici Turkmenie a Íránu táhnoucí se od východního břehu Kaspiku až k Ašchabadu. Bylo to středisko hlavního kmene kočovných Teke-Turkmenů, rusky Achaltekinců, kteří pásli stáda mezi Persií, Afghanistánem, Bucharou a Chivou, tedy v dnešním Turkmenistánu, a podle nich dostalo plemeno jméno.

Původ a historie:

Achaltekinský kůň je starověké plemeno, vyšlechtěné kočovnými turkmeny zřejmě z tarpanů pouštního typu, neboť si dodnes uchovalo znaky pouštních koňovitých. Přestože se s těmito koňmi již od r. 1000 př. n. l. obchodovalo, vlastní chov zůstal omezen na vybrané části Turkmenie a teprve v novověku se zakládaly chovy i mimo tuto oblast. Chov se zřejmě řídil stejně přísnými pravidly jako chov arabských koní, a proto ruští hippologové považují tohoto koně za plnokrevníka. Patrně právem, původně bylo křížení nepřípustné.
Zprávy o tomto plemeni jsou staré nejméně 3000 let. Achaltekinské koně od kočovníků kupovali v 1. tisíciletí př. n. l. pro vojenské účely Peršané a údajně je sedlala i baktrijská garda Dareiova, která se střetla s Alexandrem Velikým. Údaj je věrohodný, protože starověká Baktrie ležela mezi řekami Oxus (Amu Darjou) a Margos (Murgab), tedy v dnešní Turkmenii. Udivující je jen počet - 30 000 jezdců. Chov v turkménských oázách a na hornatých okrajích pouště byl tak proslulý, že o koně měli zájem i čínští císaři. Zhruba od 2. stol. př. n. l. vídáme na čínských malbách vyobrazené vysoké koně s dlouhým krkem a malou hlavou, táhnoucí luxusní vozíky. Mohli to být docela dobře achaltekinci, získaní obchodem nebo ukořistění. Číňané totiž neváhali uspořádat tažení až do Farghany, aby se zmocnili "nebeských koní". Později se plemeno rozšířilo i do Arábie, Kazachstánu, Dagestánu a zásluhou ruských odborníků až na severní Kavkaz.

Popis a charakteristika:

Achaltekinec je pouštní jezdecké plemeno s tenkou kůží bez podkožního tuku a s jemnou srstí, s řídkým hedvábným ohonem a hřívou, a okem ve tvaru mandle. Je prošlechtěné k rychlé jízdě s menší zátěží a pečlivě ošetřované, chráněné před chladem i slunečním úpalem. Mezi místními plemeny má výjimečné postavení, neužívá se k běžné práci a krmí se zvláštní dietou s vysokým obsahem bílkovin a tuku a malou dávkou objemového krmiva. Tradičním krmivem jsou například granule ze sušené vojtěšky, hrudky z ovčího tuku, vajec, ječmene a kvatlamu, nebo smažené těstové placky.
Podle západních požadavků není achaltekinec právě dokonalý. Je to štíhlý, nižší kůň (ideální výška 157 cm, průměr 154 cm, klisna o 2 - 5 cm nižší) s nápadně dlouhým krkem, jemně modelovanou hlavou nesenou vysoko nad kohoutkem, užším hrudníkem (obvod asi 167 cm), delším, měkčím hřbetem s náznakem štěpení zádě, zato s dobře vyvinutým hřbetním svalstvem. Má mimořádně dlouhé bérce a strmou spěnkou. Obvod holení je v průměru 18,9 cm. Kopyto je malé, s nízkými patkami, neobyčejně tvrdé, rohovina je velmi kvalitní. V přírodních podmínkách se neková.
Chod je vydatný, vyrovnaný, předností je mimořádná obratnost a rychlá reakce na terénní překážky. Krokem se achaltekinec pohybuje jen na pastvě. Klus je tvrdý a drobivý, pro jezdce velmi nepříjemný, ale cval je plavný, vyrovnaný, hladký. Mimochod se u tohoto plemene téměř nevyskytuje. Kůň se zdá mnohdy slabě osvalený, ale menší množství svalové hmoty je pro něj výhodou, ulehčuje mu snášení veder a lepší hospodaření s vodou. Ačkoliv postoj končetin nebývá korektní, protože vinou užší hrudi bývají přední nohy sblížené a zadní mají sklon k šavlovitosti, výkonnost tím rozhodně ovlivněna není. Je neobyčejně odolný a vytrvalý, stvořený pro distanční jízdy. Vydrží dlouho bez vody a krmení, snadno snáší vedro. Působivý je nejen hrdý postoj a neobvyklé držení hlavy, ale také srst vyznačující se výrazným kovovým leskem. Achaltekinský bělouš je stříbrný, plavák zlatý, hnědák bronzový či měděný. Vraníci jsou velmi vzácní.

Povaha:

Achaltekinec mívá tvrdou, svévolnou povahu a těžko se ovládá. Je to srdnatý kůň a rozhodně není bojácný. Svému stálému jezdci věrně slouží. Má výborný orientační smysl a skvělou paměť, takže se v známém terénu pohybuje zcela bezpečně. Výcvik tohoto plemene je obtížnější, místní lidé své koně ovšem zvládají skvěle a při dostizích jim ponechávají plnou vůli. Hřebci jsou dosti nesnášenliví, ale velmi soutěživí, klisny naopak mírné, výborné matky, které svá hříbata udatně brání. Plemeno se odchovává v přírodních podmínkách, klisny s hříbaty tráví první měsíce života v oázách.

Využití a sport:

V Turkmenii byl achaltekinec nejvíce ceněným jezdeckým koněm, který se uplatňoval dříve při přepadech karavan, později hlavně při vojenských příležitostech. Hippologové ruské říše jej považovali spíše za kuriozitu, ke zlepšení jiných plemen se využíval jen ve středoasijské oblasti. Jeho hodnocení se zlepšilo až v době mezi světovými válkami, kdy docházelo k pokusným křížením s evropskými plemeny. Je velmi vhodný pro individuální spolupráci s jedním jezdcem, horší je jeho "kolektivní" využití v jezdeckých oddílech.
Nejslavnější zkouškou vytrvalosti achaltekince byla jízda z Ašchabadu do Moskvy, kterou absolvovali v roku 1935 achaltekinští a jomudští koně. Trasa měřila celkem 4 128 km, z toho 960 km vedlo pouští. Cesta trvala 84 dní a tento výkon nebyl nikdy vyrovnán, natož překonán.
Na území bývalého SSSR slouží achaltekinec k mnoha sportovním soutěžím, například skokovým, dálkovým jízdám i k drezuře. Držitelem zlaté medaile z olympiády v Římě v r. 1960 za drezuru se stal Filatov na achaltekinském hřebci Absentu. V posledních letech se zvýšila účast jezdců z bývalých sovětských republik na mezinárodních jezdeckých soutěžích, ačkoliv podmínky nyní mají k požadované úrovni daleko. Nevyhnutelně se však styk s cizími ekipami a jezdeckými názory, jemuž dosud bránila železná opona, projevuje na zlepšení chovu sportovních koní. Dosud koně soutěžili v mnoha disciplínách bez naděje na úspěch, protože se nemohli vyrovnat s výkonnostními požadavky, což mělo vliv na řízení chovu. Výsledkem je, že doposud velice výjimečný achaltekinec se vyvíjí tak, aby vyhovoval novým kritériím, a začíná tudíž získávat vnější znaky, odpovídající obvyklému typu evropského soutěžního koně

Kůň převalského

12. července 2008 v 19:35 Plemena
Kůň Převalského (Equus przewalskii) je dnes jediným žijícím druhem divokého koně. Jeho domovem byly rozsáhlé stepní oblasti centrální Asie, i když podle jeskyních kreseb pravěkého člověka se zdá, že v době kamenné žil tento typ koně i v Evropě. Ještě koncem středověku žil kůň Převalského na východním břehu Volhy, avšak již v polovině 19. století se vyskytoval pouze vdžungarských stepích na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Zde jej roku 1879 objevil ruský cestovatel N. M. Prževalskij. Na základě lebky a kůže zaslané do zoologického muzea v Petrohradě tohoto koně vědecky popsal zoolog I. S. Poljakov a na počest objevitele nazval koněm Převalského.
V letech 1889 - 1903 se do zajetí dostalo 54 koní Převalského, z nichž však pouze 13 přežilo a stalo se základem dnešní celosvětové populace čítající více než 1500 kusů.
V přírodě byl kůň Převalského s největší pravděpodobností vyhuben. Poslední divocí koně byli spatřeni na jaře 1968 v Mongolsku a od té doby nejsou žádné věrohodné zprávy o jejich výskytu.
Kůň Převalského byl zachráněn především díky chovu v zoologických zahradách. Devadesát let trvající mezinárodní úsilí vedlo k tomu, že v roce 1990 překročil počet koní Převalského 1000 kusů a bylo možno uvažovat o jeho zpětném vysazení do přírody. Prozatím jsou připraveny tři stanice v Mongolsku a Číně, kde si koně přicházející z různých zoologických zahrad postupně přivykají na tvrdé stepní podmínky a teprve když obstojí budou vypuštěni do volné přírody.
Do Československa se dostali koně Převalského zásluhou prof. Františka Bílka, který v roce 1921 koupil od prof. Julia Kühna z Halle čistokrevné trio pro pražskou vysokou školu zemědělskou. Hřebec Ali a klisna Minka se později stali zakladateli světoznámého chovu posledního druhu divokého koně v pražské zoologické zahradě, kam byli po jejím otevření v roce 1932 převedeni.
Zoologická zahrada v Praze se významným způsobem podílela na záchraně koně Převalského a byla dlouhá léta největším a nejvýznamnějším chovatelem těchto koní na světě. Od roku 1933 se tady narodilo přes 180 hříbat. V roce 1959 byla proto pražská zoo pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, která vychází od té doby každoročně a zachycuje veškeré změny v celosvětovém chovu.

Huculský kůň

12. července 2008 v 19:34 Plemena

Úvodem...

Huculský kůň se řadí mezi primitivní plemena koní, která nejsou příliš vhodná pro sportovní využití. Rozhodně se o huculovi nedá říci, že je krásný a elegantní, ale v každém případě je spolehlivý, skromný, obratný, vytrvalý a vyniká klidným temperamentem. Bezpečně s vámi bude kráčet po neschůdných horských cestách. Pokud se rozhodnete pro hucula, stane se Vám kamarádem na celý život a jistě tak přehlédnete i jeho hrubší hlavu nebo kravský postoj...

Původ a historie:

Zjistit původ hucula není jednoduchou záležitostí a názory odborníků se různí. Někteří autoři soudí, že hucul patří k čistokrevným potomkům nordických ponyů, kteří se výborně adaptovali v horských podmínkách Karpat, a v nejvyšších polohách se uchoval bez příměsi cizí krve. Někteří hippologové se domnívají, že hucul je vlastně zakrnělý a zdegenerovaný arabský kůň, přizpůsobený horským podmínkám anebo nejjižnější větev severního (nordického) koně, který se přizpůsobil karpatským klimatickým a půdním podmínkám.
V podstatě je sporné zda hucul patří k plemenům stepního koně, nebo koně severního. Některé typy zdánlivě potvrzují, že jde o potomka nejzápadnější větve tarpana, exteriérové charakteristiky naopak naznačují, že vliv severských koní byl rovněž významný. Není vyloučena ani možnost částečného míšení obou plemenných skupin. Tarpaních znaků je zdánlivě více a proto je toto plemeno řazeno do skupiny koní orientálních, podskupina tarpanovitých koní.
Centrum chovu se klade do oblasti Poloninských Karpat a Muramurese. Ovšem vystopovat původní obyvatelstvo je poněkud problematické. Byli to patrně Kostobokové náležející k Dákům a snad i část Burů a Velkých Dáků. Zhruba ve 4.století před naším letopočtem pronikli daleko na východ též Keltové na svých nízkých konících a pravděpodobně ovlivnili typ zvířat zde chovaných. Zajímavé je období vlády římských císařů Domitia a Traina, kteří válčili s Dáky (definitivně je porazili okolo roku 105 našeho letopočtu). Z tohoto období pochází písemné zmínky o neobyčejně obratných dáckých koních, kteří se uplatnili zejména v horském terénu. Také na výjevech tehdejšího života Dáků nacházíme drobného méně ušlechtilého koníka. Římské legie však nedorazily až do Poloninských Karpat a tak se zde dále vyvíjel malý kůň až do příchodu Slovanů v šestém století. Těmi byli Huculové (rumunsky zbojník), karpatští pastevci rumunsko - rusínského původu po kterých nese hucul své jméno.
Zpočátku chovali jen původní primitivní plemeno různých místních rázů, odvozených od horského tarpana karpatského, ale postupem času chtěli mít koně hezčího a mohutnějšího. Nejprve se pokoušeli přikřížit jiné primitivní plemeno - polské moldavské a ukrajinské koniky, ale křížení nepřineslo očekávané výsledky. Později se pokoušeli o kombinaci s arabem, lipicánem a anglickým plnokrevníkem, avšak ani to nebylo úspěšné. Křížení s arabem sice zlepšilo exteriérové vlastnosti, ale ne mohutnost. Obrat nastal až v 18. století, kdy s německými přistěhovalci přišli i norici. Norik jako autochtonní plemeno Alp se v Karpatech rychle adaptoval. Po použití noriků na místní arabizovanou populaci dosáhli chovatelé žádaného cíle, arab vnesl pohledný exteriér a norik potřebnou mohutnost. Kombinace tarpan - arab - norik vytvořila podklad pro vznik dnešního hucula. Zásluhou soustavného selekčního výběru a tvrdého odchovu se v genofondu ustálil a upevnil žádoucí vzhled i charakteristické vlastnosti, které se nakonec staly dědičné. Hucul zůstal zaoblenější a mohutnější, než jeho vývojově příbuzní - konici, kteří jsou jemnější, kostnatější, užší, s delším rámcem. V této době byl hucul chovaný ve čtyřech typech:
  • typ tarpana, nejpodobnější horskému tarpanovi karpatskému, který byl nejprimitivnější
  • typ konika, který byl nejjemnější
  • typ araba, nejvíce korektní
  • typ norika, nejmohutnější
Nepoužívá se už typ kertačí (Przewalského hucul), protože mongolští koně Hunů (rok 400), Avarů (rok 550) a Tatarů (rok 1241) se na vyšlechtění hucula nepodíleli, pouze přes Karpaty přešli. Ale i kdyby v Karpatech někteří zůstali, rychle by zemřeli na dýchavičnost kvůli studenému a vlhkému počasí, stejně jako prví arabští koně Turků, dokud se neaklimatizovali.
V roce 1850 si v bukovinském zemském chovu všiml harmonického horského koníka plk. Martin von Herrman, velitel Státního hřebčince v Radovci. A vzhledem k tomu, že rakousko - uherská armáda potřebovala soumary byl v roce 1856 založen samostatný huculský hřebčín Lučina, ležící 110 km západně od Radovce v typickém horském prostředí. Základ chovu tvořilo 10 klisen a 2 hřebci ze zemského chovu, všichni neznámého původu. Huculský hřebčín Lučina byl v roce 1872 zrušen, ale roku 1877 znovu obnoven. Nový plemenný materiál tvořilo 10 kobyl místního bukovinského rázu a 14 pepiniérů, zakladatelů známých kmenů a linií.
Koně v hřebčíně Lučina tam byli chováni tak, aby zůstali skromní, tvrdí, nenároční a snášeli skromné krmení a drsné klima. Proto byla stáda huculů celoročně na pastvinách pod širým nebem, pouze za studeného, větrného a deštivého počasí se zaháněli do lesa. Na podzim, když byly noční mrazy zapalovali ošetřovatelé na pastvinách ohně, aby se koně mohli ohřát a ráno je opět vyháněli na pastvu. Přes zimu byli ustájeni v otevřených volných stájích a přikrmovali se senem. Oves dostávali pouze plemeníci. Březí kobyly se hřebily bez pomoci na pastvinách.

Popis a charakteristika:

Hucul je dlouhověký kůň tvrdé tělesné konstituce s dobře vyjádřeným typem. Tělesný rámec má delší linie, postoj je korektní, chody pravidelné. Hucul patří mezi pozdní plemena, dospívá v 5 - 6 letech, plně výkonný zůstává až do 25 let často se dožívá 30 let i více. Kohoutková výška se pohybuje u klisen mezi 134 - 142 cm a u hřebců mezi 136 - 144 cm, obvod hrudi je u klisen 160 - 180 cm a u hřřebců 165 - 185 cm a obvod holeně u klisen 17,5 - 19,5 cm a u hřebců 18,2 - 20,2 cm.
Tělesná stabva hucula je souladná, tělo dobře a pevně stavěné. Hlava je masivnější a suchá, kratší v obličejové části. Žuchvy jsou mohutné. Krk je silný, svalnatý, středně nasazený, často spíše klenutý. Kohoutek je většinou méně výrazný, hřbet pevný, bedra krátká a dobře vázaná. Záď je široká, svalnatá, středně skloněná, často kratší. Typický je široký a hluboký hrudník. Končetiny jsou suché s výraznými klouby a kratší přední holení. Kopyta pravidelná s dobrou a velmi tvrdou kopytní rohovinou. Postoj je vpředu pravidelný, vzadu někdy mírně šavlovitý a sblížený ve hleznech.
Chody jsou kratší a pravidelné, v terénu se hucul pohybuje velmi jistě a obratně. Nejčastější zbarvení je hnědák nebo plavák všech odstínů, méně ryzák a vraník, typický je výrazný úhoří pruh, často se vyskytuje zebrování bérce a předloktí a někdy oslí kříž. Bílé znaky jsou nežádoucí. Srst je delší, hrubší a hustá, dobře přizpůsobivá nepřízni počasí. Na kořeni ocasu se někdy vyskytuje štětka z krátkých žíní, ohon splývá až k zemi. Hucul má pevné zdraví a je velmi plodný, natalita je vysoká a porody zpravidla bez komplikací. Vývoj hříbat bývá pravidelný a bezproblémový.

Povaha:

Hucul je skromný, vytrvalý s dobrými charakterovými vlastnostmi, psychicky vyrovnaný a s klidným temperamentem. Je konstitučně tvrdý, dobře krmitelný a jako primitivní plemeno si uchovává přirozené instinkty po předcích. Při dobrém zacházení je učenlivý, pracovitý a vytrvalý. Vzhledem ke svým tělesným rozměrům je velmi výkonný při práci, zejména v terénu, kde je jistý a obratný. Velká odolnost a konstituční tvrdost se projevuje zejména při nepříznivých životních podmínkách. Nevadí mu nízké teploty, je však citlivý na nedostatek čerstvého vzduchu ve stáji.

Využití:

V hřebčíne Lučina byli koně cvičeni na nošení beden s municí a dalších vojenských zařízení po nejneschůdnějších terénech. Jejich kvality se prokázaly až v první světové válce, kdy tito houževnatí a výkonní koně podávali výborné výkony nejen jako soumaři, ale i tahouni a koně jezdečtí, tedy v úlohách pro které nebyli cvičeni. Je ovšem pravda, že Huculové své koně používali k jízdě stejně jako k polním pracem, nebo nošení břemen, hucul byl tedy původně všestranným koněm, což je v horských podmínkách nejlepší a nejvýhodnější možnost. Hucul je nepřekonatelný ve zdolávání strmých horských svahů a poradí si s každou překážkou, či nástrahou na cestě. Je přímo mistrem v brodění dravými horskými toky s kamenitým dnem, a dokonce i po nezpevněné suti se pohybuje obezřetně a lehce jako koza. V těžkém terénu se vyrovná i osvědčeným mulám.

Holštýnský kůň

12. července 2008 v 19:32 Plemena
Holštýnský kůň


Úvodem:
Holštýnský kůň je starým teplokrevným plemenem. Jméno dostal podle Holštýnska, země, kde při ústí Labe leží Elmshorn, jeho domov. Dodnes se hlavní středisko chovu nachází v této oblasti. Podkladem chovu holštýnů byly místní chovy těžkých koní, kteří se kdysi pásli na nivách kolem Labe a jeho přítoků. Na počátku 14. století sloužily tyto nivy klášteru v Uetersenu na Haseldorfských blatech, při kterém byl vybudován hřebčín pro chovu válečných a turnajových koní. Ve středověku velmi podporovali chovy těchto koní dánští králové i vévodové šlesvicko-holštýnští...

Původ a historie:
Původní domácí chov z Holštýnska, jehož znaky jsou ještě patrné v mnoha plemenech německých koní, zprvu ovlivnil mohutný příliv španělské, orientální a neapolské krve. Od 16. století do konce 18. století byli holštýnští koně velmi vyhledávaní ve Španělsku, v Dánsku, Itálii, Francii i v jiných evropských zemích, včetně našich. Stále podstatněji ovlivňovali i jiné německé teplokrevníky a posloužili zejména ke zlepšení vestfálských a meklenburgských koní. Výborně se osvědčili i v hřebčincích v Celle a Dillenburgu, chovných střediscích slavného hannoverského koně. V roce 1860 vlastnil královský hřebčín v Esseromu, patřící holštýnskému vévodovi, holštýnského hřebce jménem Mignon, který působil v chovu bíle rozených běloušů - unikátní varianty, která byla pýchou hannoverského kurfiřta. Ve své době byl holštýn hodnocen jako tvrdý a spolehlivý kočárový a tažný kůň, jehož vysoká, elegantní akce, zděděná po španělských předcích, nevylučovala jeho využití ani jako těžkého jezdeckého koně.

Holštýn vždycky vynikal klidným, ovladatelným temperamentem, cennou vlastností, která se při selekci velmi pečlivě sledovala. Ovšem v roce 1680 to sotva mohl být kůň vynikající elegancí, což nebyl ani později. Vady zevnějšku se na počátku 19. století podařilo odstranit díky dovezeným anglickým plnokrevníkům. Hrubý klabonos začal mizet, akce se snížila a cvalová akce zlepšila.

Nejvýznamnější bylo zavedení yorkshirských kočárových hřebců. Ti byli rychlejší příbuzní clevelandského hnědáka. Jejich přikřížení dodalo holštýnovi vyrovnaný temperament a upevnilo jeho charakteristickou pohybovou akci, která odpovídala jeho poměrně těžkému rámci. Tak vznikl velmi houževnatý, statný kočárový kůň, který se také uplatnil jako tažný kůň u dělostřelectva i jako silný jezdecký kůň. Pro své vlastnosti byl vyhledáván vojenským jezdectvem. Chov se rozvíjel tímto způsobem hlavně v Traventalském hřebčíně, založeném v roce 1867 ve Šlesvicko-Holštýnsku Prusy. Tento hřebčín už neexistuje a celou odpovědnost za chov plemene převzal Svaz chovatelů holštýnských koní v Elmshornu. Kmenové stádo prochází zkouškami výkonnosti, jak je běžné u všech evropských teplokrevných plemen.

Po druhé světové válce se poptávka na trhu koní změnila. Němečtí chovatelé se jí přizpůsobili a zcela cílevědomě začali produkovat sportovní koně. A toto východisko z nouze se ukázalo pro plemeno prospěšným: bylo zušlechtěno plnokrevníky. Holštýnský chovatelský svaz k zušlechťovacímu procesu používal dokonce více plnokrevníků než kterýkoliv jiný chovatelský svaz. V krátké době se holštýn stal víceúčelovým sportovním koněm.

Popis a charakteristika:
Holštýn měří 163 - 173 cm. Starý typ holštýnského koně měl nepěknou a těžkou hlavu a často klabonosý profil. Přidáním krve plnokrevníka se hlava zjemnila a získala ušlechtilost. Je výrazná, s velkýma, zářivýma očima a správně nasazenýma ušima. Nedostatek z minulosti - tendence k těžké spodní čelisti, byl takřka úplně odstraněn. Hrudník je široký a hluboký, plece jsou šikmé, což podmiňuje delší, nižší, plošší akci, žádanou u jezdeckých koní. Kohoutek je zřetelný. Stavba těla představuje kombinaci síly a kvality. Hřbet a bedra jsou silné a svalnaté. Ohon je vždy vysoko nesený, ale nebývá vždy vysoko nasazen. Záď je mohutná a přechází do svalnatých stehen. Končetiny jsou ukázkové, mají krátké holeně. Přední nohy jsou postaveny široce od sebe. Skon spěnek je v souladu se sklonem plece. Obvod holeně je 20 - 24 cm. Kopyta jsou kvalitní, přiměřeně velká. Jejich kvalita se zlepšila vlivem plnokrevníka.

Co se zbarvení týče, jsou povoleny všechny barvy. Nejtypičtější je hnědá barva s černou hřívou, ohonem a končetinama a tmavě hnědá. Bělouši jsou dost běžní, ale ryzáci se vyskytují méně.

Velký důraz se klade na kvalitu chodů. Krok je dlouhý, prostorný a pružný, klus je živý, velice vyvážený, rytmický a prostorný, povolen je mírný vznos noh (dědictví po kočárovém koni). Cval je hladký, rovný.

Využití:
Holštýn nebyl chován k vyhraněné výkonnostní disciplíně, proto je vhodný pro všechy jezdecké sporty. Dnešní holštýn je lehčí než starší typ a má z určitého hlediska kvality huntera. S přehledem a odvahou skáče i cválá. Je to skutečně všestranně výkonný kůň a ze všech německých plemen má na sportovních kolbištích patrně nejlepší vyhlídky. Jedním z nejslavnějších holštýnských koní všech dob byl velký hnědý valach Meteor, kůň, který získal medaile na třech olympijských hrách. Narodil se roku 1943 a získal v soutěži jednotlivců bronzovou medaili v roce 1952 a o rok později pomohl získat Německu zlatou medaili ve Stockholmu, kde v jednotlivcích skončil čtvrtý. V Římě v roce 1960 v sedmnácti letech získal druhou zlatou medaili v soutěžích družstev a jako jednotlivec skončil šestý. Meteor s Fitzem Thiedemannem, výjimečně talentovaným všestranným jezdcem v sedle, byl vynikajícím zástupcem svého plemene. Uhynul v roce 1966 a je pohřben v Elmshornu, středisku chovu holštýnů

Český teplokrevník

12. července 2008 v 19:31 Plemena
Historie
Chov koní nebyl na našem území nijak řízen, patent Marie Terezie z 13.8.1763 stanovil, že chov koní bude řízen a podporován (jsme tedy v dobách Rakousko-Uherska.) Za vlády císaře Josefa II. byl vydán v roce 1789 Dekret o chovu koní. Řízení chovu koní bylo předáno armádě a v sídlech pluků byly zřizovány "hřebčinské"(hřebčí) stanice. Jejich účelem bylo zajištění dostatečného počtu koní pro armádní účely. Zpočátku šlo o teplokrevné klisny, které byly připařovány polokrevnými hřebci, později se přidávala mohutnější plemena, aby výslední koně byli též využitelní pro zemědělské práce. U zrodu ČT figurují koně Rakouska -Uherska, konkrétně kmeny Furioso, Przedswit a Shagya arab. Pro lepší orientaci si uvedeme stručnou charakteristiku těchto kmenů.
Furioso byl anglický plnokrevník, hnědý hřebec, který působil v hřebčíně v Mezöhegyesi. Narodil se v roce 1841 a založil kmen středně vysokého a středně mohutného koně. Jeho potomci vynikali zejména v zápřahu a jako jezdečtí koně. Časem se vytvořily dvě větve - radovecká - ušlechtilejší (z ní pocházel v Kladrubech působící Furioso XI) a piberská - mohutnější (z této větve byl Furioso XIII, který působil v Pohořelicích na Moravě.)
Przedswit byl taktéž anglický plnokrevník, patřil k nejlepším z rakousko- uherských polokrevných kmenů, jeho potomci byli mohutnější a převážně ryzáci.
Shagya arab, byl arabský polokrevník z Bábolny, byl používán k celkovému zušlechtění.
Na vybudování podoby dnešního ČT měla největší zásluhu tři stáda: kladrubské, netolické a albertovské.

Kladrubské stádo
Základem byly clevelandské klisny a polokrevné klisny z Piberu a Radovce, jako hřebec zde působil Furioso (bez čísla) z mezöhegyeského hřebčína, Przedswit VII a Shagya X-R. Koně byli středního rámce a menší mohutnosti, tím však nevyhovovali zemskému chovu. Proto došlo v roce 1924 k importování 34 oldenburských klisen za účelem zmohutnění stáda, dále byla použita hannoverská krev a stádo se rozdělilo na ryzé (zde působil zejména Przedswit a Gidran, jejich potomci byli souladnější ) a hnědé (zpočátku nejednotné), působil zde zvláště Furioso VII a Przedswit II, v poválečné době pak hannoverští hřebci Alarm a Diktant, působil zde i syn trakénského hřebce Quoniama Quoniam II. Po čase byla obě stáda sloučena.

Netolické stádo
Jeho základem byly kořistní a vojenské klisny, také část klisen ze zemského chovu. Účelem chovu byla produkce výkonného vojenského jezdeckého koně. Působili zde zejména polokrevní 1119 Furioso XI a 1645 Furioso - 2. Když došlo v padesátých letech ke zrušení vojenských jezdeckých složek, chovatelé se museli zaměřit na produkci těžšího teplokrevníka, který by mohl být více využíván v zemědělství. Ke zmohutnění byli použiti oldenburští hřebci, dále pak Furiosové a následně hřebci německých teplokrevných plemen.

Albertovské stádo
Zdejším cílem chovatelů byla produkce ušlechtilých jezdeckých koní. Chov ovlivnili zejména plemeníci Furioso XIV, Przedswit III a Star of Hannover III. V 50. letech byl chov přizpůsoben požadavkům zemského chovu, aby koně byli mnohostranně užitkoví. Od konce 60. let byli výrazně používáni trakénští hřebci - Quoniamové (I, II, III.)

Popis plemene
• dospělý ČT je moderního typu, ušlechtilý a výkonný sportovní kůň, středního tělesného rámce
• má dobré linie a pevný fundament, suché klouby
• stavba těla je korektní a harmonická, tělo je dobře osvalené
• je bez zjevných geneticky podmíněných vad
• hlava je žádoucí suchá, s výrazným okem a klidným výrazem, s výraznými nozdrami
• KVH klisny 161 - 167 cm
• KVH hřebci 162 - 170 cm

Povaha, využití
ČT by měl mít klidnou vyrovnanou povahu a dostatek temperamentu. Je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu (tj. drezuru, parkury, všestrannost a také vozatajské ježdění), ale celá populace v průměru nedosahuje úrovně světově uznávaných plemen. ( Nicméně se najdou výjimky - v Německu v GP je úspěšný valach po Przedswit XVI-64.) Velmi vhodný je pro běžné jízdárenské či rekreační ježdění a turistiku, dobře splňuje i roli hiporehabilitačního koně. Je vhodný pro začínající jezdce, ale samozřejmě záleží na původu.

Současnost, chovný cíl
Český teplokrevník se stále šlechtí, cílem jeho chovatelů je (dle SCHČT) " ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplin FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký, rekreační a vozatajský sport." Chov ČT pokračuje v plném rozsahu v Zemském hřebčinci v Písku, v hřebčíně v Albertovci, v Zemském hřebčinci v Tlumačově, v Národním hřebčíně Kladruby či ve ŠCHK Měník a rozšiřuje se v mnoha dalších soukromých chovech s vynikající úrovní. Chovatelé se snaží dohnat propast vzniklou za éry komunismu, kdy ztratili kontakt s evropskými vynikajícími chovy. Dnes v plemenitbě působí hřebci holštýnští, sportovní němečtí koně či Selle France. Ale vyšlechtit celou populaci ČT, která by mohla konkurovat vyspělým zahraničním chovům - to je ještě běh na dlouhou trať.
Autorka děkuje za lektorování článku SCHČT.

Na závěr ještě zmínka o moravském teplokrevníkovi (pro mnohé čtenáře bude možná překvapením, že jde o oficiálně uznané plemeno…)

Moravský teplokrevník
Tento kůň představoval typ všestranně upotřebitelného koně, který byl vyšlechtěn na podkladě původních domácích klisen orientálního a anglického původu importovanými hřebci, z nichž nejvíce se uplatnily polokrevné kmeny Furioso a Przedswit. Hřebci těchto kmenů z hřebčína Pohořelice a ze zemského moravského chovu silně ovlivnili chov teplokrevných koní v letech 1930-1970 v celém Československu. V roce 1992 byl založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka a v roce 2004 oficiálně uznán MZe ČR a má vlastní plemennou knihu. Současný stav činí přibližně 550-600 koní (zhruba 10 procent z populace ČT) a rozlišují se podle metodiky výpočtů původních genů (za zakladatele se považují plemenní hřebci, kteří působili v chovu na Moravě a v Čechách v letech 1880 - 1950.)

Doma

12. července 2008 v 18:53
Tohle jsem fotila zhruba před půl rokem, je to taková směs doma, něco je v kuchyni, něco v obýváku, něco na chodbě, něco u mně v pokoji a něco u bráchy v pokoji.
/*
/*

BOBINA AND KIKINA

12. července 2008 v 16:13 | *Staňule for ♥Robin*


Náš pes Robin

12. července 2008 v 16:09
Robin je pes, Labradorský retrívr. Není úplně můj, je prostě rodiny, nás všech. (A proto bych chtěla jen svého psa). Robin je moje zlatíčko, doma máme i jiná zvířata ale robina považuju za svýho nej zvířecího kámoše. A teď nějaký údaje o něm:
__________________________
Jméno: Robin, dříve Oskar (přejmenován)
Narozní: 5. Července 2005
Plemeno: Labradorský retrívr
Pohlaví: Pes
Povaha: podle mně nejhodnější pejsek na světě.ikdyž ho někdy trošku trápíme s bráchou :-D tak nám hlavu neukousne a pořád vrtí ocasem........ pořád, pořád a pořád. a taky se občas usmívá(to je na fotkách) jo ale někdy když ho hodně rozdovádíme tak se schrbí do kuličky, ocas dá mezi nohy, chytne do tlamy nejbližší bačkoru a poskakuje jak.........ja blázen :-D (to by bylo panečku video) :-D :-D snad bude, doufám :-)

Rozcestník → KONĚ

12. července 2008 v 15:43 | *Staňule for ♥Robin*

Plemena koní /go/

Parkur /go/

Koňská videa /go/

Jak pečovat o koně /go/

Jezdectví /go/